𝐖𝐢𝐥𝐥 𝐘𝐨𝐮 𝐁𝐞 𝐌𝐢𝐧𝐞 𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈? ✓

XL. - jk 🌌

One year later

POV. Zaia
,,Bože, jsem tak nervózní." přešlapoval na místě. Chytla jsem ho za tváře. ,,TaeTae, maturitu si udělal, tohle je jenom předávání tak buď v klidu. Navíc tu jsme všichni. A bude tam s tebou Jimin, tak se nemáš čeho bát." dala jsem mu pusu.

Povzdechl si. ,,Já vím, ale i tak. Já jen..." podíval se do země. Byl zklamaný. Zklamaný kvůli někomu.

,,Jungkook viď?" pohladila jsem ho po tváři. Zakýval hlavou. ,,Kéžby tu byl. Kéžby maturoval tady, se mnou. To pomyšlení že je někde bůhví kde...Pořád ho beru jako nejlepšího kamaráda. Ne...pořád to JE můj nejlepší kamarád." řekl smutně.

Darovala jsem mu silné objetí, které mi oplatil.

,,A teď běž. Už na tebe určitě čekají." usmála jsem se povzbudivě.

~

Během vyhlášení maturantů mi přišla zpráva od neznámého čísla a jak tak koukám, už jsem si s tím člověkem psala.

Neznámé číslo
Ahoj Zaio. Teď se budeš asi divit, ale tady Jungkook. Musíme se o víkendu sejít. Přiletím do Seoulu na dva dny a potřeboval bych ti něco říct. Je to nutný. Nikomu neříkej že tu budu ani že jsem ti psal. Prosím odpověz.
-JK

Jungkook? Takže to byl on kdo mi párkrát psal starostlivé zprávy když-... když mě vlastně tenkrát dal na kebuli on. Nechápu.

Já
Dobře. Řekni kdy, kde a v kolik.

Napsala jsem a uložila si ho. Odepsal téměř okamžitě.

Jungkook
V sobotu 16:00 v kavárně kde jsi tenkrát byla s Chanem a Baekem a my se tam s Taem přisrali.

Nad posledním slovem jsem se uchechtla.

Skip to Saturday

Nevím proč jsem byla nervózní když jsme se udobřili a stali se z nás kamarádi. Jenže odletěl. Taemu jsem řekla, že jdu jenom něco koupit a že jít se mnou nemusel. No jak jinak chtěl jít taky no. Dlouho jsem ho přemlouvala ať nejde. Ten chlapec je až moc majetnický vám řeknu. Řekl že nepůjde pod jednou podmínkou.

Ehm....když vám řeknu že se druhý den prý ani nezvednu z postele...bude to dostatečná nápověda? Samozřejmě doplnil, že to bude ROMANTICKÉ, ale znám ho...

Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Rozhlíźela jsem se po místnosti, jestli nezahlédnu známou tvář, ale nic. Zabrněl mi mobil.

Jungkook
Úplně vzadu v rohu, osoba oblečená v černém. Vidím tě.

Koukla jsem se tam a opravdu tam byl člověk oblečený v černém, roušku nevyjímaje. Rozešla jsem se tedy tam.

,,Ahoj." sedla jsem si. Podíval se za mě a pak si odhrnul roušku a promluvil. ,,Ahoj." usmál se jemně.

,,Ehmmm...takže...co jsi potřeboval?" zeptala jsem se. Opravdu mě zajímalo, proč kvůli tomu musel přiletět až sem do Koreje.