Neposedný poslíček
Cestou z tréninku mi Ryan připadal čím dál víc skleslejší a skleslejší. Hlavu měl svěšenou a táhnul se jak osina v zadku.
,,Děje se něco?“ nedalo mi se nezeptat.
,,Ále…jen má dnes přijít jedna návštěva,“ mávl rukou.
,,A to je takový problém?“ nadzvedla jsem nechápavě obočí.
Návštěvy taky nemám ráda,hlavně pokud jde o malé děti..
,,Ono je to složitější..Hele,nemohl bych večer k tobě?“ prohodil najednou ,,Já vím,je to tak narychlo ,ale dnes bych to vážně potřeboval. Vůbec na ně nemám náladu,“ zadíval se mi nadějně do očí.
,,Opravdu je to tak hrozné?“
,,U tebe ti to vysvětlím,“ drze se usmál.
,,Fajn..Stejně nemám nic v plánu,rodiče budou pryč,“ pokrčila jsem rameny.
,,Děkuju moc! Večer ti všechno povím,“ objal mě a běžel k autobusu. Autobus se rozjel a on mi mával. Usmíval se. Byl roztomilí.
Bože Ash kroť se!,okřiklo mě svědomí. Zasmála jsem se sama nad sebou a zamávala mu taky.
***
Rodiče se chystali odjet na jakýsi večírek. Pár minut před odjezdem se začali upravovat u zrcadla u hlavních dveří našeho domu.
,,Zlato,koukni se,jestli už máme před domem taxíka,“ houkla na mě máma.
Zrovna si nasazovala náušnice a ne a ne ji dát do ucha.
Boože…snad zatroubí až tu bude..
,,Ty oči sem viděla. No jen se koukni,to tě nezabije,“ usmála se máma.
To tě nezabije…haha..fakt vtipný.. Zkřížila jsem ruce na hrudi a šla k těm blbým dveřím. Vzala jsem za kliku a otevřela.
,,Vaše objednávka!“ vyhrkl na mě kluk s pizzou v ruce.
Byl asi o rok starší v kšiltovce a obleku pro roznašeče pizz. Prostě typický poslíček.
,,Ale já si nic neobjednala,“ nadzvedla sem obočí.
,,Jen si dělám srandu,“ zasmál se a sundal si kšiltovku. Byl to Ryan!
,,Héj! Co to tu zkoušíš takhle pozdě,nemáš být na té slavné večeři u vás doma?“ drbla jsem do něj.
,,Já? Přece jsme se domluvili nebo..ne?“ byl zmatený.
,,Dělám si prdel,“ zasmála jsem se ,,Ale měl ses teďka vidět,“ smála jsem se.
,,Takže jdeme?“ zeptal se a poukázal na dveře.
,,Zlatoo? S kým to tam mluvíš?“ zakřičela na mě máma zpoza dveří. Slyšela jsem její přibližující se kroky. NESMÍ vědět,že tu budu mít po tom co odejdou návštěvu!
Dělej ,vymysli něco! Hned vedle schodů u dveří máme plno keříků. Vytrhla jsem Ryanovi pizzu – která mimochodem krásně voněla – a strčila do něj. Nechápavě při letu dolů na mě pohlédl a dopadl do měkkého ,doufám.
,,Promiň,“ zašeptala jsem si pro sebe. Pokoušel se vzpamatovat a dostat na nohy,ale nějak se v tom zamotal. Pohlédl na mě psíma očima,ale já na něj jen mávala rukama na pokyn,že tam má zůstat. Nechápal a zvedal se.
To snad ne! To je tak stupidní nebo co?! Z mí zkušenosti s fotbalistama jsem myslela,že jsou i chytří..Nevstávej!!! prosím.., přímo jsem křičela v hlavě.
,,Zlato, jsi v pořádku? Co se tam děje?!“ vstupovala před dům máma. V panice jsem ustoupila ještě o schod níž a skočila na Ryana i s pizzou.
,,Co to dě..“ začal ,když jsem ležela na jeho hrudi.
,,Drž!!“ dala jsem mu prst přes pusu a vykulila oči.
,,Zlatíčko?“ máma se pokoušela v jejich dlouhých šatech popojít o schod níže.
Rukou jsem se opřela o Ryanovu hruď,aby vstala na nohy. Vytřepala jsem si z výstřihu listí a v ruce držela promáčklou krabici s pizzou.
,,Si v pořádku? Cos to tam vyváděla?!“ chytla mě máma lehce za bradu.
,,Já jen… myslím,že to byla kuna. Jo kuna! Byla celkem velká a snažila se nám dostat do baráku! Zahnala jsem ji,“ řekla jsem vítězoslavně.
Bože Ashley ,co to tu meleš?! O kunách víš úplné hovno a ještě tu natahuješ ruce,jak byla velká..
Letmo jsem pohlédla hlavou směrem ke keři,který se třásl – Ryan se smál. Máma jen nevěřícně přikyvovala.
,,A co je tohle?“ ukázala na krabici,která už ani jako krabice nevypadala.
,,Pizza..no jo,já na ni úplně zapomněla. Poslíček mi ji dones a zas odjel,“ máchla jsem rukama k cestě.
,,A peníze?“ řekla máma na vážno.
,,Zadara,byla zadara..no jo, vyhrála jsem ji,“ jsem vážně špatný lhář.
Už už chtěla něco odpovědět ,ale táta vyšel vystrojen před barák. Taxík už tu naštěstí byl.
Ufff..ještě že tak.
,,Půjdeme?“ zeptal se a nabídl mámě rám.
Máma přihnula a odcházeli.
,,Tak pa zlato a nezboř nám dům zatímco budeme pryč. A na ty kuny dáme pastičky zítra,“ zvolala na mě.
,,Jasně! Užijte si to!“ křikla jsem nazpět.
,,Jaké kuny?“ slyšela jsem ještě tátu než nastoupil do taxíku.
Odjel! Sláva Bohu Ash si dokonalá! Skákala jsem na místě radostí.
,,Ehm..já..au, tě nechci rušit, ale ..au proboha ,ještě pořád tu jsem. Mohla bys mi pomoct au kruci!“ Málem bych na něj zapomněla. Nabídla jsem mu ruce a on se chytl. Tak poďobaného a popíchaného vším možným jsem ještě člověka neviděla. Tomu se nedalo nezasmát.
,,Haha moc vtipný, bavíš se?,“ řekl podrážděně.
,,A víš,že aj jo?“ Probodl mě pohledem. Jen sem se usmála a vtáhla ho i s rozmáčklou pizzou do domu.
-
Moc se omlouvám,že jsem vám tuto část slíbila už před týdnem,ale zase se to nakupilo a já byla u ségry a rozepsaný začátek měla doma na kompu. Sice je taková o ničem ,ale snad se líbí. Děkuju moc za votes a komentáře u minulé části a doufám,že pár se jich najde i u této :) :3
