Laborky
S Dee jsme pochodovali po chodníku domů. Bus jel nejdřív za hodinu,tak musíme pěšky.
,,Hej počkejte!“ zařval na nás někdo v dáli za zády.
Otočili jsme se. Na začátku chodníku běžel ten blonďák.
,,Niall,“ špitla Dee,když viděla můj pohled. Pokývla jsem.
,,Co..“
,,Minutku,“ sklonil se a nabíral nový dech.
Po chvilce se narovnal a já viděla,co drží v ruce.
,,Můj kopačák!“ zvolala jsem radostně a vytrhla mu ho z ruky ,,Díky.“
Ani mi nepřišlo divné,že nic nenesu – že mi chyběl.
,,Nemáš za co a chtěl bych se omluvit za Zayna. Někdy dokáže být pořádně protivný.“
Divím se,že to zrovna říká on.
,,Tss..Takže nejsme jediné,co si to myslí..,“ zasmáli jsme se ,,Zrazuješ vlastní klan,víš to?“
,,Ále,“ mávl rukou ,,Mu je stejně jedno,kdo si co myslí, jeho názor je ten hlavní. Nebo si to aspoň myslí,“ zasmál se.
Dee do mě šťouchla s pousmáním. Beze slov jsem jen koutky úst řekla ‘Co?‘ a ona se začervenala.
Co se to s ní děje?
,,Byli jste dobré,nechápu,co to s ním je,“ řekl nám s mrknutím.
Na Dee strávil delší pohled než na mě. Prohodili si ještě pár slov,lichotek a smíchu,jako bych tam nebyla. Nemně jsem tam stála jako nic.
Co to s ní je? Chová se najednou jinak. Dokud tu nebyl Niall ,byla normální..taková nijaká a teď? Culí se tu,červená jak rajče…Wtf? .. Asi je nechám o samotě.
,,Ehm…,“ zakašlala jsem ,,Tak já už asi pudu,musím ještě něco dodělat,“ lhala jsem.
Oba dva najednou zbystřili ,jako bych se tu právě teleportovala.
,,A díky za míč,“ naposledy jsem poděkovala a vyrazila dál ulicemi.
Dee se na mě dívala ,že jde semnou ,ale já ji naznačila, že to není dobrý nápad. Snad jí došlo,co sem měla na mysli.
Ještě dneska večer mi Dee telefonovala celá nadšená, že se s Niallem domluvili na schůzce. Byla vážně šťastná. Přála jsem ji to. Aspoň ona má štěstí.
-
,,Ta dvojce,která to splní nejrychleji dostane zlatou cibuli,“ řekla paní Michellová v hodině chemie. Zrovna máme laborky – ve dvojicích.
,,Ahoj,“ uslyšela jsem vedle sebe povědomý hlas ,,Jsme spolu ve dojici,“ dořekl.
,,Super..,“ oplatila jsem mu úsměv.
Pokaždé,když sem míchala směs já to buď vybuchlo nebo dělalo něco,co nemá. Mu to vždy vyšlo.
,,Tohle ti vážně nejde,“ zasmál se.
,,Neříkej.. Já myslela,že už to mám hotové,“ řekla jsem ironicky.
,,Za to ve fotbale válíš..,“ usmál se.
,,Díky. Ale pro vašeho úžasňáka kapitána jsem asi nicka..a víš proč? Protože jsem holka..,“ nevědomky jsem si vylívala zlost.
,,No tak, buď v klidu… Víš co, pokud chceš ,můžu ti pomoct..“ usmál se.
Pomoct? Jak by mi mohl pomoct..?
,,A bude mě to něco stát?,“ skousla jsem si ret.
No tak Ashley,co to s tebou je!!.. Nemysli na to..,říkal mi mozek.
Otřásla jsem se až mi naskočila husina.
,,Není ti zima? Na..vem si ji,“ podla mi svou mikinu.
,,Díky, ale chci odpověď na mou poslední otázku,“ řekla jsem důrazně.
,,Uvidíme,“ řekl s neodolatelným pohledem a pokračovali mlčky v laborkách.
--
Vážně se omlouvám,že nepřidávám rychleji,ale podlení šk.týden sem vážně nic nestíhla ,takže mě prosím pochopte.. :/ Díyk za trpělivost,votes a komenty u min.části a doufám,že budou i tady- aspoň pár :) A otázka : Kdo si myslíte,že je ten tajemník,kterého jsem schválně nezmínila jméno? :O :D A jakou pomoc ji chce nabídnout? ..
