Odpoledne jsem zaběhla domů se převléct do mého dresu,z bývalé školy,stáhla si vlasy do culíku gumičkovou čelenkou a vyrazila pro Dee.
,,Připravená?“ zeptala jsem se po několikáté ,když jsme čekali na bus.
,,Snad jo,“ usmála se ,,Jen abys věděla..Víš proč tě varovala ta roztleskávačka ,aby si na kluky z 1D nic nezkoušela?“
,,Mno?“ Bus už byl na dohled. Moc sem ji nevnímala,ale mluvila zase o kapitánovi z fotbalu. Snažila jsem se ji aspoň přikyvovat na souhlas.
,,No tak ,ten kapitán ..Je jeden z těch kluků. Je to Za..“ nedomluvila. Autobus už stál před náma.
,,Už je tadýý! Nastupujeme a jedem směr školní hřiště!“ vypískla jsem radostí. Za jsem byla trochu mimo. Moc jsem ji neposlouchala ,jen sem postřehla slovo ,kapitán‘. Co pořád s ním má?! Se zamilovala nebo co.
,,Super,“ zasmála se. Asi to ani moc nepoznala,že sem ji nevnímala. Chovala se normálně. Už z dálky jsme zbystřili hřiště. Hemžilo se to tam lidmi a míče létaly vzduchem. Páni! Už se těším ,jak si zahraju! Dee se zastavila. Nechápu proč.
,,Co je s tebou?“ zeptala jsem se.
,,No ,já … nevím,jestli tam chci,“ sklonila hlavu.
,,Jak nevíš?“ Byla jsem mimo. Chovala se jak zbabělec. ,,Čeho se tak moc bojíš? Vždyť jsi tam už byla minulý rok,ne?“ připomněla jsem ji.
,,No víš…trochu jsem si to přimyslela. Neřekla jsem ti celou pravdu,“ začala.
,,A ta je?“ povytáhla jsem obočí.
,,No víš..Já jsem taky hrála kdysi fotbal jako ty a byla kapitánka fotbalového holčičího týmu ,jako ty, ale kvůli tomu,že se založil nový , klučičí,fotbalový tým se ten náš musel zrušit..Prý kvůli nákladům nebo co. No a oni nás nechtěli do týmu ..Nebo spíš ten jejich kapitán..,“ dokončila svůj proslov.
,,Takže si nebyla na tom náboru..?“ chtěla jsem se ujistit. Jen mě pořád udivovalo,že pořád něco mluví o tom kapitánovi. Přece to nemůže být až takové monstrum,ne?
,,Ne,promiň,“ sklonila hlavu. Přišla jsem k ní a objala.
,,To nevadí,“ zašeptala jsem. Odtáhla jsem se od ní a ona se usmívala.
,,Jo a ..já byla kapitánka týmu,kde byly kluci a holky dohromady . ne jen holčičího,“ zasmála jsem se.
,,Fajn, ty naše kapitánko! Tak jim to teda natřeme!“ smály jsme se a popadaly za břicho. Mě z toho smíchu začalo bolet. Kolem nás prošlo pár hezkých kluků a čumělo,jakoby vyiděli poprvé se někoho smát a popadat za břicho. S Dee jsme na sebe vrhly pohledy a rozesmáli se znovu.
,,Nazdárek," pozdravili jsme je a nepřestali se smát.
,,Čau holky! Co je vám tak do smíchu?" zeptali se a přišli o pár kroků blíž. My ani pořádně nevěděli ,čemu se tlemíme . My jen mávli rukou.
,,No,uvidíme se," řekl ten jeden a zkouknul mě od shora až dolů. Asi si všimnul dresu a poznal ,kam se řítíme. On měl taky. Asi už patřil k fotbalistům a šel na trénink. Nádech,výdech,nádech,výdech... musíme se uklidnit a přestat smát. Už jsem se uklidnila i Dee.
,,Tak jdeme?" zeptala jsem se na začátku zeleného trávníku.
,,Jdeme!" řekla rázně a my vkročili na zelené pole.
--
Trošku kratší,ale snad se líbí :)
