Stěhování
,,Stěhovat?! Stěhovat?! Zbláznily jste se?! Já se nebudu nikam stěhovat!“ křičela jsem na mé rodiče. Právě mi oznámili, že se budeme muset přestěhovat kvůli taťkovy ,který dostal lepší pozici v práci a tak i trochu jinde a aby nemusel dojíždět,tak se tam prostě přestěhujeme. Paráda!
,,Ale no tak Ashley, nebude to tak hrozné,“ uklidňovala mě bez učinkově máma.
,,Nebude?! Máš pravdu ..Bude to ještě horší!“ rozmáchla jsem rukama.
,,No tak Ash,“ začala zase máma.
,,A co mí kamarádi?! Fotbal?!“ vybuchla jsem.
Jak si asi můžou jen tak myslet,že všechno jen tak opustím!
,,Je teprve začátek školního roku. Najdeš si nové kamarády,“ přidal se táta.
Jim se to řekne! Ale já mám ráda ty starý ,nepotřebuji nějaké nové!
,,Ale můj život je tady! Mí kamarádi! Můj fotbalovej tým a já jsem kapitánka! Sakra! Neopustím je!“
,,Měla bys být vůbec ráda,že mě povýšily. My jsme tví rodiče,my rozhodujeme co se bude a nebude a my se budeme stěhovat ,ať se ti to líbí nebo ne! A tečka! Rozumělas?!“ řekl se zvýšeným hlasem taťka.
,,Dobře. Omlouvám se,“ sice jsem se provinile necítila ,ale budiž.
Proč bych taky měla? To spíš on ,ne já! On tu opouští akorát svou práci a stěhuje se za další,ale já?! Já snad všechno! Jenže ne..jim je to samozřejmě jedno ,jako celý můj život!
Nechci všechny opustit. Budou ode mě tak daleko.
Nastal ten krutý den. Bylo to definitivní. Musela jsem se rozloučit.
,,Přijedeš někdy zamnou?“ zeptala jsem se, se slzami v očích mého kluka.
,,Jasně zlato. Hned jak to půjde. Budeme si volat každý den!“ řekl a obdaroval mě polibkem na čelo. Ano ,zlatý Charles. Nemáme sice vážný vztah ,ale máme se vážně rádi. A teď ho musím a všechny ostatní opustit.
,,A kdo teď bude kapitánka družstva?“ zeptala se Melisa. Je to má super kamarádka a bude mi moc chybět. Objala jsem ji.
,,No přece ty,“ zašeptala jsem ji do ucha. Pousmála se a přitiskla si mě k sobě blíž. Červenaly jí oči. Při pohledu na ni mi začly taky.
,,Slíbila jsem si ,že nebudu brečet,“ řekla jsem a obě jsme se zasmály.
,,Ashley tak pojď. Je čas,“ zakřičela na mě z auta máma.
,,Už běžím,“ odpověděla jsem. Naposledy jsem se rozloučila a běžela k autu. Za námi jel celou cestu stěhovák.
Konečně na místě! Tedy skoro..Už jsme dorazili do městečka ,kde budeme bydlet.
Hnusí se mi to tu! pomyslela jsem si. Projížděli jsme obchodní čtvrtí ,která měla hned vedle školu. I když byl víkend něco se tam dělo! Po chodníku šly 3 kluci v dresech. Ve fotbalových dresech! Páni! Vypadaly dost namachrovaně a namakaně. Ten vepředu ,černovlasý, si pohazoval s fotbalovým míčem a nadhazoval kolínka na ty ostatní dva. Smáli se a blblz. Dívala jsem se na ně z okýnka a nevědomky se usmívala jak pako! Máma si toho všimla.
,,Tak vidíš,přece jen se ti tu bude líbit,“ řekla.
,,Ani náhodou!“ sykla jsem.
Vím,že je to teprve první ,ale líbí se vám to zatím? Mám v tom pokračovat nebo rovnou vzdát? :O :(
