Novinky
Po dlouhém a hlavně nudném namáhavém dnu jsem vše prozradila Dee. Byla překvapená i šťastná,ale nejen z mé novinky z laborek.
,,S Niallem jsme se dali dohromady!“ vykřikla.
,,Vážně?!“ byla jsem naprosto překvapená.
Přímo nadšená.
,,Tak to gratuluji! A jak,kdy..? Povídej!“ vyzvídala jsem.
Ale upřímě? Ani mě to nezajímalo. Z její dlouhé story jsem tak maximálně postřehla jejich rande,byl milí,pusa a bla bla bla… Další milostný románek,který začíná a končí stejně. Tedy skoro vždy – pohádají se,vezmou se,budou mít děti a budou žít šťastně až navěky…zazvoní zvonek a pohádky bude rázem konec. Odpoledne jsem strávila bez ní – samozřejmě. Nápad , který jsem ji předložila ji ohromil,ale ne zdaleka tak,aby do toho semnou šla. Teď byl u ní na prvním místě Niall. Večer mi volalo cizí číslo. Zvedla jsem.
,,Haló?“ ozval se mužský hlas. Matně si vybavuji takový podobný. ,,Je to číslo Ashley Smithové?“
,,Možná..? Podle toho,kdo volá?“ řekla jsem nejistě.
,,Tady Ryan..“ řekl ,ale já nechápala. Odmlka. Asi pochopil.
,,Ryan. Ten Ryan z laborek. Se super nápadem. S „možná“ nežádoucí odměnou. Fotbal,dokonalé tělo,..“vyjmenovával.
,,Zas tak si nefandi,“ zasmála jsem se. Oplatil mi to. ,,Kdes vzal moje číslo?“ zeptala jsem se vážně.
,,Takže si to ty,“ zasmál se.
,,To není odpověď,“ sykla jsem.
,,Půjdeme zítra po škole na to?“
,,Večer možná..A řekneš mi odpověď?“
,,Tak zítra,“ položil.
Hrrr..nesnáším,když mi někdo na něco neodpovídá. Pořád mi vrtá hlavou,proč mi ještě nezavolal Charles? To,že jsme od sebe tak daleko snad neznamená,že náš vztah se nedá udržet. Lehla jsem si do nadýchaných peřin a vytočila jeho číslo.
,,Ahoj tady Charles. Buď nemám čas,hraju fotbal nebo líbám své nádherné zlato Ashley Smithovou. Po pípnutí zanechte vzkaz. Píííp.“ Ozvala se hlasová schránka.
Vnukla mi slzy do očí. Tento vzkaz s mým jménem udělal schválně pro mě..kdysi.
,,Ahoj Charlesi,“ vzlykla jsem ,,Moc mi chybíš. Tady je to strašný. Všichni jsou tu divní a na školu tu chodí 5hvězdiček jménem One Direction. Moc mi chybíš. Prosím ozvi se,“ stekla mi slza a já založila.
Proč se mi ještě nikdo neozval? To na mě všichni hned zapomněli nebo co? Ani nevím,jak se vede Melise a mému bývalému týmu..Bože..nesnáším říkat,bývalému týmu, to zní jakobych opustila svou vlastní rodinu. Šak taky jo! Jen kvůli mým rodičům sem o vše přišla! Hodila jsem naštvaně míčem o zeď. Moje jediná kapička naděje je Ryan ,jinak končím.
U večeře sem seděla mlčky. Přemýšlela jsem..o všem.
,,Není ti nic?“ zeptala se mě starostlivě máma.
Jakoby ji na mě ještě záleželo.Ano je mi něco! Štve mě to tu,štve mě všechno ! Stěhování,tenhle dům,škola – naprosto všechno ,ale vy s tátou to nepochopíte! Jste celkem starý a je vám to jedno jak se cítím! Všechno je vám ukradený..i já! Všechno jsem to na ně chtěla zařvat,ale nedokázala jsem to.
,,Je mi fajn,“ řekla jsem jen. Zapípal mi mobil. Jistěže moji rodiče ten zvuk nesnáší a co vím ,hlavně u večeře. Na to jsou háklivý – hlavně táta. Omrkla jsem obrazovku mobilu v klíně – Charles.
,,To nemyslíš vážně,že ne? Nechystáš se to vzít,“ řekl přísněji táta a posílal mi přes stůl své blesky v očích.
,,Ale..“ zasmutněla jsem.
,,Ne Ashley, u večeře ne!“ řekl ,ještě než sem stačila něco říct.
,,A proč?! Od té doby co tu jsme vám na mě vůbec nezáleží,“ položila jsem příbor ,,Ani jste se to semnou nestačili poradit a probrat,jestli tady chci. Nesnáším to tu! Sebrali ste mi všechno,jenže vám je to fuk! Vůbec nevíte jak se cítím. Přišla jsem o Charlese,Melisu a o celý můj fotbalový tým! Asi vám to vůbec nedochází,co?“
,,Tady si taky můžeš najít tým..nový tým. Si dobrá hráčka,“ řekl naprosto s klidem táta.
,,Jasně no vám se to lehko řekne! Tys nebyl snad ani na jediném zápase,co si tak pamatuju.“
,,Ashley..,“ začala máma.
,,Ne mami! Nebyl! Protože má pořád moc práce! Nezáleží ti na mě a na tom,jak si vedu ve fotbale,kolik jsme vyhráli zápasů a trofejí!“
,,Nezvyšuj na mě hlas! Určitě tu máš taky možnost na nábor,“ pohrozil mi.
,,Jasně byla jsem na náboru! Včera! A víš co? Nevzali mě!,“ stékala mi slza po tváři. Tohle už sem nevydržela. Po mé poslední větě byli rodiče naprosto šokovaní. Poznala jsem to. Běžela jsem do svého pokoje.
,,Nikam neodcházej mladá dámo,ještě si nedojedla večeři!“ zakřičel na mě zezadu táta.
,,Nemám hlad!“ prohodila jsem mezi dveřmi a pak jimi křápla.
--
Strašně moc se omlouvám,že sem vám tu asi měsíc (nevím přesně) nic nepřidala,ale tak to víte ..prázdniny. Já první myslela,že budu mít spoustu času na to,ale pak se to překulilo a skoro pořád jsem byla pryč a neměla čas ji vám tady přidat:( Vážně mě to mrzí a doufám,že kvůli z tomu vás neztratím :(( Líbí aspoň trochu? :O Jo a.. ten 'tajemník z laborek' jak už ste zjistili je Ryan:3 kdo se trefil? :O :D
