O 14. dní později
..............................................................................................................................
Ze Šimonova pohledu:
Proč já nikdy nedokážu z domu vypadnout dost rychle. Utíkal jsem rychle na nádraží, abych stihl vlak, který mě má odvést do Bratislavy za Dankem. Kdybych nehrál ten Fortnite. Proklínal jsem. Zbývaly dvě minuty do odjezdu vlaku. A mě chybělo pár metrů. To dokážu, promlouval si do duše. Jako divoká voda vlétnu do čekárny. Rychle kouknu na tabuli odjezdů a příjezdů vlaků. najdu onen spoj. Moment.. Jak, že to má zpoždění 30 minut. Plácnu sebou na lavičku, stále upírající svůj zrak na tabuli. Takže já jsem běžím, abych stihl vlak a nakonec to snad ani nepojede. Byl jsem hrozně naštvaný. nadechl se nebo bych tady něco nerozbil. Dobře uklidně se Šimone,je to jen vlak. Vracet domů se nebudu, co kdyby náhodou ten vlak jel dřív. Čekal jsem a čekal. Když v tom najednou: ,, Vážení cestují rychlík ve směru Brno a Bratislava hlavní nádráží bude mít zpoždění 2 hodiny. "
Doposlechl jsem hlášení a jen čekal. Pocity ve mě vířili. Nevěděl jsem jestli mě to štve nebo mrzí nebo něco úplně jiného. Už mi to bylo jedno, ale musel jsem zavolat Dankovi, který mě měl vyzvednout na nádraží. Vyšel jsem z budovy na čistý vzduch. Už byl skoro večer a slunce zrovna zapadalo. Bylo úžasný. Připomnělo mi to Míšu. Sedávali jsme spolu na kopci a pozorovali západy slunce. Postesklo se mi po ní. Přeci jen mi asi chybí. Avšak byl jsem jak v tranzu. Byl jsem uchvácen jak vše okolo zalévá rudá záře. Cítil jsem jakoby ve mě kus chyběl.
Slunce zapadlo a já se vzpamatoval. Sedl si na obrubník a vytočil Dankovo číslo. Po dlouhém vytáčení mi to vzal.
Š: Hele. vlak má dvě hodiny zpoždění takže přijeď později ať na zbytečně nečekáš.
D: Dobre. Dík, že si mi to povedal. Práve som totiž vyrážal na stanici. Tak aspoň, že som sa to nedozvedel na stanici.
A uslyšel jsem hlasitý smích. ten smích, který jsem tak dlouho neslyšel.
Š: Jasně. Žádný problém. Počkej něco hlasí.
,,Vážení cestující rychlík ve směru Brno a Bratislava hlavní nádraží. Nepřijede."
Š: Super. Tak ten vlak nepřijede vůbec
D: Čo ?
Š: Před chvílí hlásili, že vlak nedorazí. hele najdu si jiný vlak a pojedu jiným. Až budu sedět ve vlaku ozvu se ti.
D: Jasne
Š: Zatím
Rozloučil jsem se z Dankem a šel hledat jiný vlak, který by mě bezpečně dopravil do Bratislavy. jak tak projíždím tabulky vlaků narazím na osobní vlak. ,,Tak tím určitě nepojedu. To bych se tam nikdy nedostal." Řeknu poměrně nahlas, protože se na mě většina lidí otočila s nechápavým výrazem. Potřeboval jsem rychlík. našel jsem ho. jel mi za 20 minut. Vše co mě dneska naštvalo aspoň napraví vlak, který jede za chvíli. Zamířil jsem k prodeji lístků a jeden si koupil. Poté sebou plácl na lavičku, vytáhl mobil a čekal na vlak.
Danův pohled:
Poď ! Reval som do monitora. Áno, hádate správne. Hral som počítačovú online hru. ,, No tak strieľaj ! "Zrazu sa mi rozvonil telefón. ,,Kto zase otravuje. Čo potom nevidí, že hrám" Jo mal som pravdu nevidel to. Pozriem na displej a tam názov. Ochlasta: D ÁÁÁ Šimon. Nedával som pozor a tak ma zabili. No aspon mám čas zdvihnú telefón.
Dotelefonal som. Vôbec mi nedošlo, že dnes má prísť Šimon. rýchlo som sa zdvihol od počítača a začal upratovať. Lucka odišla pred hodinou za tou jej kamarátkou, takže som bol na upratovanie sám. Nikdy som neupratoval tak rýchlo ako dnes. Cca po hodine a pol som mal všetko hotové. Vzal som mobil a pozriem na obrazovku a tam správa od Šimona. ,,Už jeduuu: D "Napísal mi to cca a pred hodinou.
Do hája. Zaklial som. Schmatol som kľúče, mobil a vybehol z domu. Nestíham vyzdvihnúť Šimona. Celá bratislava bude zase upchatá a ja sa nikam nedostanem. Nasednul som do auta a vydal sa na stanici vyzdvihnúť toho Ochlastu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže toto bude celá kapitola. Doufám, že se Vám líbila. Určitě budu moc ráda když mi zanecháte zpětnou vazbu. :)
Vaše Sherlocia
