Šimonův pohled:
Zastavili jsme před Danovým barákem, vystoupili z auta a už si to hnali ke dveřím. Nejeli jsme nejdříve do baru i když jsem chtěl, ale Danko namítl, že do baru nepůjde v teplákách.
Stoupl jsem si před výtah a otočil se na Danka, který šel pomalu za mnou. Podíval jsem se na něj lišáckým pohledem.
,, Dáme závod ?"
,,Ano" řekl pobaveně Danko.
Vždy když jsem u něj tak si dáváme závod. Jde o to že já běžím po schodech a Danko jede výtahem.
Popošel jsem vedle, kde byly schody.
,, Tři"
,,Dva"
,,Jedna"
,,Teď"
Vykřikl jsem a vyrazil nejvyšší možnou rychlostí po schodech. Danko bydlí až ve čtvrtém patře. Takže vyběhnout nahoru není jednoduché. V třetím patře jsem vybíhal s posledních sil, ale nevzdával jsem to. Vyběhl jsem nahoru a v otevřených dveří stál Danko s pobaveným výrazem ve tváři.
,,Nejdeš nejako neskoro. Za tú dobu som stihol tu upratať celý byt"
Řekl přes smích, který byl tak nádherný.
,,Ty! "
Zařval jsem a rozběhl jsem se k němu s nataženýma rukama, abych ho mohl uškrtit.
Danko uhnul a já narazil do zdi.
,,Hej Šimon si v pohode ?"
Řekl Danko ustaraně, když mě sbíral ze země.
,,Jojo. Jen mě bolí hlava. Dáš mi něco, čeho bych se mohl napít ?"
,,Jasne. Poď do kuchyne"
Zavřel dveře a odvedl mě do kuchyně. Kde mě posadil na gauč a podal mi sklenici vody.
,, Děkuji"
řekl jsem s úsměvem a napil se.
,, Šimone. Tie sa raz zabiješ"
řekl s vážným pohledem, ale hnedka se rozesmál. Já s k němu přidal.
,,Dobre. Tak ja sa idem upraviť a vyrazíme."
Dořekl a zmizel ve dveřích.
Já se usadil na gauč a projížděl sociální sítě na mobilu.
Dankův pohled:
Zašiel som do izby. K svojej skrini s oblečením. Chvíľu som tam stál a vyberal niečo na seba. Nakoniec som si vzal čiernej úplné džínsy a biele tričko. Akonáhle som sa obliekol tak som zamieril do kúpeľne. Pozrel sa na seba do zrkadla. Videl som ako moje vlasy trčia do všetkých strán.
,, Takto by to nešlo."
povedal som, vzal gél na vlasy a snažil sa, aby moje vlasy vyzerali trochu k svetu. Po desiatich minútach som si povedal, že to rovnako lepšie nebude tak som sa na to vykašlal. Schmatol som svoju kolínsku, ktorá ležala na poličke. Navonil sa a vydal sa späť k Šimonovi.
Šimonův pohled:
,,Môžeme ísť."
Zvedl jsem zrak od displeje. A pohlédl na Danka. Byl krásný. Né nebyl krásný, on byl dokonalý. Jeho jemná kolínská zavanula až ke mě a to prázdno uvnitř mě se vyplnilo. A v ten moment jsem věděl, že Danka miluji. Že on mi celé ty dny chyběl. A díky němu jsem se cítil tak jsem se cítil. Že všechny mé pocity a všechny má rozhodnutí vedla právě k němu.
,,Hej Šimon. Ideš ?"
Zamával mi rukou před obličejem a pobaveným výrazem se na mě podíval.
,, Jasně."
Vykřikl jsem a postavil se. A zamířili si to ke vchodu.
Dankův pohled:
Vošiel som do miestnosti. Šimon upieral svoj pohľad do mobilu a s ľahkým úsmevom pozoroval nejaké video. Prehovoril som na neho. Ľahko sa strhol. Zdvihol svoj pohľad ku ma. Mal pootvorené ústa a pozeral na mňa. Nadzvednul som jedno obočie a stále ho sledoval. Bol ako skamenený. Musel som k nemu prísť bližšie a zamávať mu rukou pred tvárou, aby sa prebral. Musel som sa nad tým všetkým usmiať.
Šimonův pohled:
Hlavu jsem si podložil rukou a koukal s okénka auta. Krajina se kolem míhala stejně rychle jako život. Urovnával jsem si myšlenky. Ale ucítil jsem Danokovu vůni a já nemohl logicky myslet ani uvažovat. Byl jsem jako ve snu. Ale věděl jsem, že o něm budu v dáli snít a že ho nikdy nebudu moc obejmout, smát se s ním, dělat s ním nejrůznější blbosti a učinit ho šťastným a to ve všech směrech. Zase jsem ucítil jeho vůni, která mě dostávala do kolen.
Zastavili jsme a já pohlédl vzhůru kde se rýsoval velký světelný nápis: CANDY CLUB.
Vystoupili jsme s auta. Hlasitá hudba byla slyšet až ven. Kolem bylo spoustu opilých lidí. Zastavil jsem se. Nechtělo se mi moc dovnitř. Až vůbec ne potom co jsem si ujasnil jak na tom jsem. Ale v tu chvíli mi přistála rána na rameni.
,,Poď. Alebo nám všetky zábava utečie." Řekl vesele. Chytil mě za rameno a táhl mě dovnitř.
Dankův pohled:
Dotiahol som Šimona až na bar a objednal dve vodky. Šimon sa napil prvý a za chvíľu mal v sebe už sedem panákov vodky. Začínal sa smiať rôznym blbostiam. Hodil do seba ešte ďalších päť panákov vodky. Bol veselo naladený. Začali sme se baviť o rôznych hlúpostiach. A riešili všetko nemožné. Proste taký tie klasický veci čo opilci robia. Šimon to stále zapíjal vodkou a ja nezostal pozadu. Pozoroval som ľudí zatiaľ čo Šimon diktoval objednávku barmanovi. Niekto stál v pravom temnom rohu. Niekoľko ľudí tancovalo na parkete. Ak sa tomu tanec ďalej hovoriť. Pár ľudí sa smialo pri dverách a potom sme tu mi. Dva opití YouTuber. Barman postavil na pult nejaký miešaný nápoj. Šimon do mňa štuchol lakťom.
,, Piješ? "
Opýtal sa a nehorázne sa rozosmial.
,, Koľko si toho pil."
Pýtal som sa ho keď som bral do ruky pohárik.
,, Málo "
povedal a nohy sa mu ľahko podlomili. Napil sme sa.
,, Ospravedlň ma Šimon. Musím na záchod. "
Povedal som a v chrbte s Šimonových smiechom som domotal sa k záchodom.
Šimonův pohled:
Danko odešel na záchod a já si objednal další vodku. Bylo mi jedno kolik jsem toho vypil. Měl jsem pořád žízeň.
Se skleničku v ruce se otočím na barové židličce a pozoruji lidi. Můj pohled, ale zabrousí na záchodové dveře. Ze kterých vyběhl Danko, který měl slzy v očích. I přesto, že si zakrýval tvář a zasmaskoval svůj pláč. Viděl jsem jak brečí.
________________________________________
Ahoj. Tak dneska tu máme delší a zajímavější kapitolu. Doufám, že se vám líbila. :D
Vaše Sherlocia
