Pohled Danka:
Zastavil som pred Šimonových barákom. Oddýchol som a pozrel sa na Šimona, ktorý spal. Bol hrozne roztomilý a zároveň vtipný. Hlavu si podebíral rúk. Pár vlasov mu padalo do tváre a zvyšok mu trčal do všetkých svetových strán. Aj keď spal tak na tvári mal ľahký úsmev, ktorý mu dodával na kráse.
Pichlo ma pri srdci keď som pomyslel, že som ho zatiahol do svojich problémov a že to všetko so mnou musel pretrpieť. Koľko spomienok a zážitkov spolu máme. Koľko srandy sme spolu zažili.
Hanbil som sa za to čo sa dnes stalo. Potriasol som hlavou aby som tieto temné myšlienky zahnal ďaleko do svojej mysle.
Potriasol som sa Šimonom aby sa prebral, ale ozvalo sa len zamručení.
,, No tak Šimon stavajte, sme doma "
povedal som a znovu s ním potriasol. Ten zívol a ospalý na mňa pozrel. Pousmial som sa na neho a povedal:
,, Poď domov. A tam si ľahneš. "
Šimon sa otočil, otvoril dvere od auta a pomalým krokom išiel k vchodovým dverám. Ja zatiaľ vybral kufre. Zamkol auto a išiel za ním. Vyšiel som až do tretieho poschodia kde boli otvorené dvere. Vošiel som dnu, postáv kufre do predsiene. Zavrel dvere, vyzul sa a šiel hľadať Šimona. Našiel som ho na gauči. Ležal tam a mal zvesenou ruku dole. Pousmal som sa. Opatrne som jeho ruku vzal a dal ju hore.
"Má toho chudák dosť"
pomyslel som si. a vydal sa do kúpeľne.
Vyšiel som z kúpeľne a išiel skontrolovať Šimona. Pokojne oddychoval. Usmial som sa a zhasol.
,, Snáď mu nebude vadiť keď si ľahnem do jeho postele "
vyšeptám do ticha. Ľahnem si do jeho postele. Prikryte sa. A ucítim jeho dokonalú vôňu. A u mňa niekde vo vnútri sa zapáli nejaký plamienok, ktorý nedokážem opísať. Nasaje jeho vôňu, ktorá ma po dnešku upokojila. Otočím sa na bok a omámený jeho vôňou upadám do ríše snov.
Pohled Šimona:
Ráno se proberu se strašnou bolestí hlavy. Rozhlédnu se kolem sebe.
,,Já jsem u sebe doma"
řeknu nechápavě a hlavou mi znovu projede ostrá bolest. Přivřu oči. A začnu hledat v paměti. Hlavou mi probleskne Danův obličej. A hned se mi všechno vybaví. Bar, Danko se slzami, cesta k Luci a jízda do Prahy. Z mého vzpomínání mě ale zase vytrhne prudká bolest hlavy. Zvednu se, zavrávorám a spadnu zpátky na gauč.
,, Druhý pokus"
řeknu a nyní se zvedám z velkou námahou. Dojdu do kuchyně vytáhnu ze skříňky prášek proti bolesti hlavy a sklenici. Do sklenice napustím vodu. Spolknu prášek a zapiji to vodou.
,,Ale kde je Danko"
proletí my hlavou otázka. Rozhlédnu se po místě a vydávám se ho hledat.
V předsíni zakopnu o kufry.
,,Do prd*le."
Zařvu bolestí. Pohlédnu na kufry o které jsem zakopl.
,,Čo tu robíš ?"
Ozve se nade mnou. Pohlédnu vzhůru kde nade mnou stojí Danko a směje se. Jeho smích je nakažlivý. Začnu se smát taky.
,, Měl jsem v plánu tě téma kuframa umlátit, ale ulehčil jsi mi práci když jsi přišel až jsem."
Řekl jsem s těží přes smích.
,,Takúto láskavosť tí neurobím"
vykřikl hlasitě a se smíchem zmizel za rohem.
,, Počkej"
zaječel jsem a utíkal za ním
,,Tu som"
,,Kde ?"
,,Tady "
řekl vysokým tónem a bouchne mě po vejcích.
,,Jau! Ty jsi jaký chuj! Za to nedostaneš snídani"
Řeknu se smíchem. Danko se na mě podívá smutným pohledem.
,,To by jsi neurobil."
Hlesne
,,Nee. Proto dostaneš moje uvařený a rozmačkaný vejce"
Oba dostaneme záchvat smíchu.
,, Snídaně se nese"
Křiknu na Dana a postavím před něj talíř s vajíčky.
,,Šimon, hovoril som že nechcem tvoje vajcia."
Řekl s úsměvem na tváři
,,Neboj nejsou moje. Hele"
a na důkaz jsem kousek snědl.
,,Dobre"
odpověděl a zahleděl se do mobilu.
Seděl jsem na proti němu a zaujatě ho sledoval. Byl dokonalý i když nebyl upravený a nějak extra učesaný. Jemu sluší všechno.
Nejradši bych mu moji lásku vyznal. Všechno to vykřičel z plných plic, ale nemohu. Neviditelná síla na hrudníku mi v tom brání. Vím, že on to tak nejspíš ani necítí a navíc by to pokazilo naše přátelství a to nechci...
