Šimonův pohled:
Vystoupím z vlaku a vydám se před nádraží. Kde jsme se dohodli, že mě Danko vyzvedne. Vyjdu ven a rozhlédnu se kolem doufajíc, že najdu Danka, který bude stát opřený o svoje auto a upírat na lidi svůj sexy pohled a čekat na mě. Bohužel, nestalo se. Nikdo, nikde. Jelikož byla tma tak jsem neměl odvahu vydat se na vlastní pěst noční Bratislavou.
Z mého plánování, které se skládalo s přežití a přespání na nádraží, následného žebrání mě vytrhl nepříjemný zvuk. Bylo to skřípání pneumatik. Přede mnou zastavilo auto. Stáhlo se okénko a z poza vykoukl Dankův obličej.
,,Hej Šimon. Ideš ? Alebo tú budeš ďalej pozerať? "
Řekl s pobaveným výrazem ve tváři.
,, Jojo, neboj se"
odpověděl jsem a vyplázl na něj jazyk.
,,Čo si to urobil. zlobivý chlapca, ktorí vyplazujú jazyky neberieme. "
A chytl tam velký záchvat smíchu. Divil jsem se, že se neudávil.
,,Haha. Mega vtipný Danko" řekl jsem ironicky, ale s úsměvem na tváři.
,,Ja viem"
Vydal jsem se k jeho autu, chytl za kliku, ale nešlo mi to otevřít. Podíval jsem se zmateným výrazem na Dana.
Ten se smál na celý kolo.
,,hovoril som že zlobivý chlapcov neberem. "
Řekl přes svůj smích , který byl hrozně návykový. Musel jsem se začít smát taky.
,,Já tě zabiju"
a natahoval k němu ruce přes otevřené okénko.
,,Nie"
Řekl s úšklebkem na tváři a zavřel okénko.
,,No počkej až tě dostanu."
,, Nedostaneš"
Řekl vysokým hláskem.
Začal jsem bouchat do auta.
,, Pusť mě dovnitř!"
Z ničeho nic se otevřeli dveře od auta. A z nich vykoukl Danko s úsměvem na rtech.
,,prial ste si odvoz ?"
Chytl jsme oba záchvat smíchu až se na nás lidé otáčeli.
,, Ano"
odpověděl jsem a nasedl k němu do auta.
Danův pohled:
Ako som predpokladal. Bratislava bola upchatá a ja vedel, že na stanici určite neprídem včas. Nechcel som, aby tam na mňa zbytočne Šimon čakal tak som na to trochu šliapol, ale zase nie toľko, aby som sa vybúral. Už som sa blížil k stanici a ja videl ako Šimon stoja pred stanicou a hľadí do neba, na hviezdy, ktoré jasne svietili. Mal ľahšia pootvorené ústa a vyzeral vtipne a zároveň roztomilo. Chcel som si z neho trochu urobiť srandu. tak som to rozjel a tesne pred ním zabrzdil. Ľahko nadskočil. Stiahol som okienko a začal na neho hovorit a vďaka tomu som ho vytrhol z tranzu. Musel som sa nad tým usmiať.
Šimonův pohled:
Koukl jsem na Danka, který tancoval do hudby co se linula z rádia. Seděl tam jen v šedých teplákách, a oranžovém volném tričku. Jeho tmavé vlasy rozházené do všech světových stran mu dodávali na kráse. Jeho dlouhé, tenké ruce se hýbaly do rytmu hudby. V tu chvíli byl hrozně vtipný, roztomilý a dokonalý zároveň.
,, Hele co máš v plánu ? Video asi točit večer nebudeme ? "
Otázal jsem se. Nejen, že mě to zajímalo, ale abych prolomil to ticho. Sice to nebylo úplný to trapný ticho. Z části ho vyplňovala hudba, ale i tak mi to bylo nepříjemné.
Stlumil rádio, aby ho bylo slyšet a řekl:
,,prečo by sme nemohli natočiť video? veď je jedno či je noc alebo nie."
Podíval se na mě s jeho dokonalým úsměvem.
,, Popravdě. Se mi nechce"
Odpověděl jsem se a začal se smát. Danko se přidal. A byly jsme jak dva autisti.
,,Dobre. takže pôjdeme do klubu ?"
Řekl a podíval se na mě lišáckým pohledem.
,, Jasně. Co jiného"
Snažil jsem se tvářit. Jakože "co jiného jsi čekal, že odmítnu ?" , ale nějak mi to nevyšlo a já se začal smát.
______________________________________
Zdravím. Takže tahle kapitola je delší. Chtěla jsem Vám vynahradit, že moc nevycházeli kapitoly. Doufám, že se Vám zatím knížka líbí. :D
Vaše Sherlocia
