6. Kapitola

204 12 3
                                    

Pohled Šimona:

Chtěl jsem seskočit z barové židličky a rozběhnout se za Danem, ale můj opilecký stav mi to nedovolil. Kolena se mi podlomila a já spadl tvrdě na zem. Barman na mě koukl přes pult a když viděl, že mi nic není a že jsem v pořádku vrátil se ke své práci. Zvednul jsem hlavu a před očima se mi mihla osoba, která byla hodně podobná Lucce. Ale ta to být nemohlo. Co by tu dělala.

 ,,Měl bych přestat tolik pít."

řekl jsem a posbíral se ze země. Zapřel se rukou o pult za mnou, abych tu sebou znovu nesekl. 


Danův pohled:

Otvoril som dvere od záchoda a zamieril si to do kabínky. Stúpol si pred záchodouvou misu v ktorej skončil môj obsah celého požitého jedla za celý deň. Spláchol som a pomaly došiel k umývadlám. Opláchnite si tvár a zadívam sa na seba do zrkadla. Bol som bledý ako stena. Začujem spláchnutie a z kabínky sa vynorí starší pán a za ním hneď ... počkať .. to je Lucka. otočím sa, aby som na nej viděl.

,, Danko? Čo tu robíš? "

,, To by som sa mal skôr pýtať ja teba. "

Starší pán na nás na oba pozrie a zmizne vo dverách.

,, Nemala si byť u kamarátky? "Odpoviem naštvane.

,, Veď áno. Ona je tu so mnou. " 

,, Ja ti veril. Obetoval by som pre teba všetko a ty urobíš toto. "Vyšeptám skoro nečujne a po tvári sa mi začne kotúľať slza.

,, Dank .. "

,, Nie ja nič nechcem počuť. A už s tebou nechcem mať vôbec nič spoločné. Už ťa nechcem vidieť "poviem a rozbrčím sa.

,, Hlavne si nazabudnite utrieť to biele u kútiku. "Poviem naposledy a vybehnem preč. Počujem ako ma volá a ja už ju nechcem vidieť a ani ju počuť.




Vybehnu z baru na čerstvý vzduch. Keď v tom ma niekto chytí za zápästie a otočí mě.Přes všetky tie slzy v mojich očí uvidím, že je to Lucka.

,, Ja ti to vyvětlím. "

,, Ja nechcem! "Vymaním sa ju zo zovretia a utekám. Neviem kam, ale čo najďalej od nej.




Zveziem sa po stene na zem. Stiahnem nohy pod brady a tvár zaboríte do kolien.




Cítim ako mi kvapky dažďa dopadajú na telo. Je mi to jedno. Nedokážem sa zdvihnúť. Cítim sa tak slabý a tak malý. Už nechcem cítiť tú bolesť v mojom srdci. Najradšej by som necítil už nič.


Pohhled Šimona:

   Mé oči se míhali po celém baru ve snaze najít Dana. Měl jsem o něj strach. Zvlášť po tom co jsem ho viděl se slzami v očích. Doufám, že si nic neudělal a ani to nemá v plánu. Nechci o něj přijít ne teď co mám vše vyjasněný a ne v tuhle chvíli. Temnota baru mě obklopovala a já se bez něj cítil zase to prázdno, které mě svíralo. 

,,Šimon ?" 

řekl někdo vedle mě. Já sebou trhl a podíval se kdo to promluvil. Kupodivu tam stála Lucka, která  měla zkřížené ruce na prsou a prohlížela mě  znechuceným pohledem. Tak zrak mám v pořádku. Opravdu to byla Lucka. Nechápal jsem to. Co tu dělá a  co se stalo a nic. V tuhle chvíli jsem nechápal už nic. Musel jsem přemýšlet dost dlouho když v tom mě vytrhl tak známý hlas.

,,Všetci ste rovnaký ! " 

odpověděla Lucka, otočila se na podpatku a elegantní chůzí zmizela na záchodech. Zatřepal jsem hlavou, abych si urovnal myšlenky a vstřebal vše co se stalo. 

"Daniel"

 proletělo mi hlavou. opileckou chůzí jsem se vydal ke dveřím, které vedli z baru. Otevřel jsem je a rozhlížel se. Nikdo, nikde. Ticho a klid. To neúprosné ticho, které mohl znamenat jen to nejhorší. Rychle jsem se rozběhl. Bylo mi jedno kam a ani jsem to nevěděl. Musel jsem ho najít. Ostrý vítr mi šlehal do tváře. Na to, že bylo léto tak dnes poměrně foukala. jako by počasí vědělo jak si to načasovat.

 Začalo pršet. Jemné kapky stékali po mé kůži. Zastavil jsem se pohlédl do nebe. Nabral dech, zavřel oči. Ale hlásek někde vzadu šeptal. ,,Běž, běž, běž! " otevřel jsem oči a pokračoval. 




,,Jau!" zakřičel jsem a padal na zem. 

,,Do prd*le ! Co ta taky sakra je ? " otočil jsem se a tam seděl Danko. Seděl na zemi, opíral se o zeď za ním. Nohy měl pod bradou a díval se na mě uslzenýma očima.

,,Šimon ?" vykoktal.  Zvednul jsem se ze země a přešel k němu. Dřepnu jsi před něj.

,,Šimon, tie krvácáš. " řekne potichu a ukáže na mojí ruku.

,,To nic není. " hlesnu.  Pod jeho oblečením se rýsuje jeho postava. Vezmu do svých rukou Danův obličej. Zahledím se do jeho očí, které byly prázdné. 



------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nebojte neumřela jsem  :D

Jsem zpátky i s novou kapitolu. Doufám, že se Vám bude líbit.  :)


Yes or NoKde žijí příběhy. Začni objevovat