Škola pro vrahy

🔪 3. Vzkaz?...🔪

○○○×××○○○

,,To nevadí, jsem tu nová jmenuju se Ronia, Ronia the Monster" Zazubí se ta nová a já jen odfrknu ,,Já jsem Rose, Bleeding Rose a o kamarády nestojím" Zavrčím a odejdu do třídy, nejnudnější hodina dne.. styly zabíjení, úžasný! Přímo na odstřelení... Sedla jsem si do lavice, vedle mě si sedl Ben. Opravdu chytré... skřítek si sedne do poslední lavice, je blbější než jsem si myslela. Začalo zvonit, jak já ten zvuk nenávidím... Život mě hold nenávidí... je to vzájemné... unaveně jsem si položila hlavu na lavici a v klidu poslouchala. Najednou jsem ucítila jak se mě něco lehce dotklo. S odporem jsem zvedla hlavu a zadívala se na celkem malinký papírek, zmuchlaný do kuličky. Vzala jsem ho a rozbalila bylo to psaníčko... PRO MĚ?! Tss.. Začala jsem si to číst...

Milá Rose, byl bych rád kdyby jsi přišla večer před internát..

Ha to sotva... nebo bych měla.. NE! JE TO KLUK! Zpátky jsem papírek zmuchlala a jedním bodem jsem se trefila do koše. Beztak to byl Jeff.. Znova jsem si položila hlavu na lavici a "věnovala" jsem se víuce..

Po hodině

Vyšla jsem že třídy a tam stála Clockwork, jestli mi tu začne básnit jak je Toby cute a hezký atd. Tak jí fakt už trefím! Ona dobře ví že jsem pro něho měla v právní slabost a hlavně že jsem ho milovala... nu což, to jsem měla kluky, ještě ráda. Dokonce jsem měla i menší partičku. Byl v ní Toby, Ben, Jeff a já. Bylo to fajn... nad tou představou jsem se usmála.. pak, ale Ben začal věnovat mému bratrovi, Jeff začal být děvkař a Toby.. S Tobym jsem se stále bavila.. měla jsem ho ráda, více než ráda... Ale pak se prostě stalo něco, co mi změnilo názor na kluky...
,,Co chceš Clock?..." Řekla jsem nevrle, nemám na ní náladu a už vůbec ne na její kecy... ,,Jen jsem ti přišla říct, že jsi Loser" Začala se přiblbě smát, to neměla... napřáhla jsem se a vrazila jí pěstí ,,Loser?.. LOSER?! JÁ NEVIM KDO SI TU HRAJE NA CREEPYPASTU, KDYŽ JEŠTĚ NEMÁŠ VYŘEZANÝ OD SLANDERMANA ZNAK!" Začala jsem řvát z plných plic, ucítil jsem ruku na mém rameni, otočila jsem se na osobu, která mě chytila.. byla to Jate. Hned jsem se uklidnila.. nevím jak to dělá, ale vždy mě i beze slova dokáže uklidnit. Do Clocky jsem jen bez citu kopla a šla jsem s ní ven na čerství vzduch.. ,,Nemyslo na to co se stalo mezi tebou a Tobym... je to minulost.." Prolomila ticho Jate, když už jsme stály před školou.. ,,Pořád to bolí.." Řekla jsem a podívala jsem se do země, ne nehodlám brečet.. jen jsem zklamaná.. myslela jsem že Toby je jiný, A on je stejný! NE JE TISÍCKRÁT HORŠÍ!! ,,Pokud na to budeš myslet, tak to bolet pořád bude..." Řekla a pohladila mě po zádech, když jsem se na ní podívala tak se usmívala.. POČKAT ONA SE USMÍVÁ?!?! Najednou mě objala, obětí jsem obětovala, mám Jate ráda.. je to jediná osoba, která mě chápe a vždy je blízko, když potřebuju... Děkuju sis...

×××○○○×××