Hermionina temná minulost [DOKONČEN 1.DÍL]

Zakřiknutá na hradě, divoká v Bradavicích

Noc byla dlouhá. Do tří do rána jsem nemohla usnout,jen jsem se převalovala. A přemýšlela. Tolik se toho za tak málo dní změnilo...

''Otevřete brány!!'' slunce svítilo přes okna.
Seděla jsem ve svém pokoji a poslušně šila. Co šiju se nikdo neptal.
Vymyslela jsem plán. Nemohla jsem jen tak sedět na zadku potom, co jsem prožila s Harrym a Ronem. To prostě nešlo.
''Princezno Damon,''vstoupil do pokoje Alechandro. Jeho blonďaté vlasy splývaly na ramena, dlouhý ozdobný bílí plášť zakrýval super postavu.
Jeho vlasy ale byly dokonalé. Jeho vlasy jsem od malička milovala, svoje nenáviděla.
''Zase vyšíváte?'' přikývla jsem. Nemohla jsem z něj spustit oči. Byl jako anděl, a když ho osvětlilo slunce, ještě více jsem byla přesvědčená o tom, že přede mnou stojí bytost z obrazů a bájí.
''Zase mi vykáš? Jsem přece mladší!'' šití jsem odložila stranou, naštvaně jsem se postavila a založila ruce na hrudi.
''Snad se nebudete zlobit,princezno,'' mrkl a já pod jeho úsměvem roztála.
''To si ještě musím rozmyslet...'' odvrátila jsem od toho dokonalého stvoření oči zpátky k černé látce,jenž jsem před malou chvílí svírala v rukách.
''Znovu vymýšlíte plán, jak odejít nepozorovaně z hradu?'' mírně nakrčil nos a svraštil obočí. Nemusela jsem se na něj dívat a věděla jsem,že se dívá na to stejné co já. Vždy ve mě a mých plánech uměl číst.
''Abyste jednou nebyla potrestána..'' nadhodil jakoby nic.
''Já? Princezna?No dovolte,'' jeho 'hry' jsem milovala. Slovní hříčky...
''To se nikdy nestane,'' dodala jsem.
''Pokud nikdo jiný,mohlo by se stát,že vás potrestám já,'' šeptnul tak,že bych to zřejmě slyšet neměla.
''Vezmu to do vlastních rukou...''