Hermionina temná minulost [DOKONČEN 1.DÍL]

Shořet Nebo Štěknout?

Zamyšleně jsem šla po chodbě zpět. Bylo mi lépe. Nestarala jsme se, co v minulosti mě nebo mým přátelům udělal, teď jsem potřebovala co nejvíce pracek u sebe.
Alechandro je krutý a podlý, to už jsem si stihla spočítat.

Lord Voldemort a Tom Rojvol Raddle není tatáž osobnost....

V jakém smyslu?

Zakroutila jsem hlavou. Chci být obyčejná malá holka,studentka a ne princezna. To není role pro mě.

"Anebo je pro Tebe jako stvořená..." otočila jsem se. Co to bylo?

"Herniono, jsi hrozně divná od doby, kdy přišli oni!" před zraky se mi rozestoupili Weasley - Ron, Fred i George a Harry.
Nemusel říkat kdo. Přesně jsem věděla.

"Řekněme, že v určitých věcech se princezna Elizabeth a mudlovská šmejdka Hermiona vylučují, ale stále jsem to já.
A právě teď potřebuji pomoc přátel,"

"Kdo ji potřebuje?"

"Hermiona Grangerová...?" odpověď jsen dala mírnou otázkou...

"Hermioně rádi pomůžeme, jak?"

----časový posun----

Úkoly rozděleny.
Fred s Georgem letěli na koštětech zjistit situaci v království a podívat se po Alechandrovi, Harry mluvil s ředitelem a Ron se pokoušel domluvit s Royem, což šlo asi tak, jako pálit vodu.
Já jsem se nachvíli zašila do knihovny a pokoušela se něco najít. Nikdy by mě nenapadlo, že se tolik budu bát někoho, koho jsem milovala.
Tok mých myšlenek pokračoval dál.
Chodila jsem mezi regály a nic nenašla, protože místo hledání jsem přemýšlela.
Ale co vlastně hledám? Napadlo mě. Bezcílné bloudění mě nikam nedovede. Uvedla jsem se zpět do reality.
Obrana proti černé magii 1.ročník

Historie Bradavic

Mýtické bytosti irského národa

Temné tajemství Keltů

Očima jsem přejížděla po názvech knížek. Žádná se nehodila pro tuhle dobu. Pro mou situaci.
Pro pomoc pro můj národ.
Rychlostí blesku mě kdosi znovu vytrhl z myšlení. Přitiskl mě na jeden z regálů až se zachvěl a se modlila, aby nespadly všechny ty knihy.
Propalovaly mě Malfoyovi modrošedé oči. Jeho vlasy byli nepřirozeně rozcuchané.

"Co chceš?" štěkla jsem, ačkoliv v té pozici, kdy bych si mohla dovolit být drzá a protivná, jsem rozhodně nebyla.
Přimhouřil oči.

"Kde máš svoje psiska?" byl tak blízko... Jeho dech jsem cítila na mých rtech. Po celé délce páteře mi přeběhl mráz.

"Víš, že jsi krásná, když tě něco trápí a ani ty psiska o tom neví? Člověk si pak přeje vzít tvé starosti na sebe..
Když se ti podívá do očí, do těch plamenů v tých očích, najednou si uvědomí, že má na výběr:
Buď v těch plamenech shořet
Nebo zaštěkat... Poslušně... A já nevím, co si vybrat.
S Tebou a být pod ochranou nebo proti Tobě a shořet? "utichl. Jen jsem dýchala. Úplně mi vzal slova.

" Haf haf, princezno, "odstoupil a poklekl hned po tom, co se mi dlouze a intenzivně podíval do očí.
Srdce mi bilo jako o závod a já věděla, co si vybral.
Jenže dříve než jsem stihla položit otázku :" Proč? " byl pryč. Zmizel jako pár nad hrncem.