Because I love him ~ Cz [Jungkook] ✓

*28*

Uběhly krásné 4 dny od doby co jsme v Americe. Jsem tak ráda že je tu Jungkook semnou. Ale dneska jsem ho musela nechat s mámou doma samotné. Jelikož mě čekala návštěva u doktorky. No myslím jsi že už bylo na čase. Rozloučila jsem se s nima a doufala že to spolu doma zvládnou.

K doktorce do města to není zrovna nějak daleko. Takže mi cesta utekla poměrně rychle. Chvíli jsem čekala než přijdu na řadu. Ale dočkala jsem se. Moje doktorka kterou jsem neviděla už hodně dlouho mě mile přivítala.

"Tak než začneme potřebuji vaší moč" řekla a podala mi malou mističku. Já si zalezla na záchod a udělala to co po mě chtěla. Pak jsem jí mističku donesla a ona tam dala malí papírek.

"Mezitím než zjistíme jestli moč máte v pořádku jsi vás prohlédnu" mile se usmála a přemístila se blíže ke mě.

Po prohlídce šla zkontrolovat moč. Chvíli byla ticho až mi to přišlo divné ale pak si šla sednout ke svému stolu. Já seděla naproti ní a čekala co z ní vyleze.

"Jste těhotná, víte to?" řekla a podívala se na mě s upřímným pohledem.

"Ne nevím, je to jisté?" nevěřila jsem sama sobě, jak můžu být těhotná? V tu chvíli jsem si vzpomněla na moje první dítě s Kookiem které jsem bohužel potratila. A do očí se mi začali hrnot slané slzy.

"Naše testy nelžou, každopádně vám udělám ještě jedny testy u kterých zjistíme v jakém týdnu jste, tak za pár dní vám dáme vědět" usmála se.

"D..dobře" řekla jsem a snažila jse zahnat slzy které mě pořád pálely v očích.

Pak jsme se jen rozloučili a já vyšla z ordinace pryč. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na tu druhou ne. Měla jsem strach že to dopadne tak jako předtím. A taky z Jungkookovi reakce. Za tu dobu se jeho pohled na dítě mohl změnit. U mě se změnil určitě, předtím jsem ho nechtěla teď ale ano.

****

Když jsem přišla ke dveřím od domu a chtěla vejít rozhodla jsem se že zůstanu ještě venku. Sedla jsem si tedy na schody a dívala se na máminu zahradu plnou krásných růží. V tu chvíli jsem si vybavila vanu ve které ležím v průhledné vodě a nejednou začíná celá rudnout, a nejde to zastavit. Asi mám z toho těhotenství opravdu strach, nevím co bych dělala kdyby se to co se stalo, stalo znovu.

Najednou jsem slyšela vrznutí dveří. Otočila jsem se a stála tam máma.

"Kde je Jungkook?" řekla jsem vzlykajícím hlasem.

"Šel si lehnout, byl unavený" odpověděla mi a sedla se vedle mě. "Tak co se stalo?" zeptala se.

"Jsem těhotná" odpověděla jsem jí.

"To by ses měla snad radovat, a né tady brečet" řekla máma a objala mě radostí. Nevěřila jsem vlastním očím, opravdu se nezlobí ale je ráda? Začíná mě čím dál tím víc překvapovat.

"Anoo, já jsem ráda" usmála jsem se na ní. Nechtěla jsem jí říkat o tom co se stalo předtím. Už jsi to nechci připomínat ani já. Chci na to zapomenout. Kdyby to jenom šlo.

"Řekneš mu to?" zeptala se po chvíli ticha máma.

"Ano, ale asi až zítra" odpověděla jsem a utřela jsem si slzu která mi setkala po tváři. Já totiž Kookieho nevzala ještě na to moje oblíbené místo, zapomněla jsem na to. Takže ho tam vezmu zítra a řeknu mu tu novinu. Že zase čekáme rodinu, která se předtím nepovedla...

Ahoj 👋❤️ tak že by se z Kookieho stal přece jenom TÁTA? 😏❤️

❤️Nikisha❤️