Popelka//CZ FF✔

25.

           ,,jak jsi to dokázal?" založila jsem si ruce na hrudi, když Zayn přišel z ředitelny s tím, že nemáme žádný problém. ,,mám svoje tajné zbraně" pokrčil nesměle rameny a usmál se. Protočila jsem očima a šla dál. ,,stůj, nebudeme se tam už vracet" vzal mě za zápěstí a něžně mě opřel o zeď. Připomnělo mi to jeho otce v noci. ,,musím to dodělat" zvedla jsem pohled nahoru, abych mu viděla do očí. ,,doděláš to jindy" dal mi pramínek vlasů za ucho.

         Nakonec mě vážně přemluvil. Chtěla jsem jít domů, ale on měl jiné plány. Sice mě domů odvezl autem, ale asi za dvě hodiny se vrátil, že pojedeme na naše místo. Došlo mi, že to bude nejlepší mu říct tam. Prý celou dobu, co nebyl se mnou, byl v nemocnici, což jsem mu nic nevěřila, protože byl hodně vysmátý a více co způsobuje úsměv a uvolnění? Já to vím moc dobře...

          ,,Zayne?" opřela jsem se o jeho rameno, když jsme už nějakou dobu seděli na našem místě. Bylo divné tomu říkat naše, když to místo bylo jeho a jeho maminky. On jen něco zamrcučel, takže jsem to brala jako výzvu, abych pokračovala. ,,tvůj otec se rozešel s mojí mámou" vychrlila jsem ze sebe má jeden nádech a já sama si moc nerozumněla. ,,to fakt?" otočil ke mně hlavu s jeho typickým a neodolatelným úsměvem. Přikývla jsem a víc se k němu přitulila, protože mi začala být zima. Venku už se ochlazovalo a začínal podzim, moje nejoblíbenější roční období. ,,takže mi nikdo nebude bránit v tom, když udělám tohle?" položil mě na zem a políbil mě. Motýlci, kteří mi začali poletovat v břiše mi zapříčinili husí kůži po celém těle. Možná to byla ta zima, ale tohle bylo hezčí vysvětlení.

           ,,cítím se jak Popelka. Matka mě nutí do prácí. Musím uklízet sestrám pokoj" přeřvávaly se sestry, když jsem přišla domu. V obýváku jsem na sedačce zahlédla matku, jak si čte můj deník. ,,vztah mezi mnou a Zaynem byl falešný, ale krásně falešný" dopňovaly se navzájem a mně se nahrnuly slzy do očí. ,,nechte to" chtěla jsem jít k matce, ale sestry mě chytly. ,,cítím se jak ve vězení, jediným únikem od reality jsou kluci" mluvily dál a mně se začaly slzy kutálet po tvářích. ,,tak tohle je moc. Padej do svého pokoje! Za všechno můžeš ty!" začala na mě křičet. Dál jsem ji neposlouchala a utekla. Nechala jsem deník deníkem a zavřela za sebou dveře. ,,nedomluvila jsem!" vletěla mi do pokoje. ,,přestaneš se s nima vídat. Žádné mluvení, psaní, volání. Pokud se s nima bavit budeš, pojedeš k tetičce" vzala mi mobil a odcházela, ale já se odhodlala ji taky něco říct. ,,všichni jsou lepší než ty a sestry!" zakřičela jsem za ní, ale ona šla dál. Pravda byla, že s tetou, její sestrou, jsem měla dobrý vztah, jen matka to tak nebrala. Vždycky si myslela, že ji nenávidím. ,,dobře, zavolám ji" nastvaně jsem zavřela dveře a zamkla. Chtěla jsem vylézt oknem a jít k tátovi, protože už se vrátil, ale zarazila mě jedna věc. Kdy mi dala na okno zámek?

          ,,proč jsi to říkala?!" začal na mě křičet Zayn před školou. ,,já jim to neřekla! Četly můj deník!" štěstí bylo, že kolem nás nikdo nebyl. Sestry roznesly po škole, že můj a Zaynův vztah byl jen falešný. ,,a proč si kurva píšeš deník? Kolik ti je? Pět?" rozhodil rukama. Au. ,,tak promiň, že chci mít zážitky s tebou zaznamenané!" vmetla jsem mu pravdu do očí a odešla. Nechala jsem ho tam stát jen tak. Bylo mi hrozně z toho, že se zase hádáme a hlavně už mi od rána nebylo vůbec dobře. Moc jsem nespala a pořád přemýšlela.

         ,,Ryane?" pronesla jsem opatrně, když jsem došla domu a uviděla někoho stát v obýváku, zády ke mně. On se otočil a mně se po tváři rozlil úsměv. Skočila jsem na něj a objala ho. ,,Chyběla jsi mi M" [Em] ,,ty mně taky, co tu děláš?" spustila jsem nohy z jeho boků na zem a odtáhla se od něj. ,,přijel jsem pro tebe. Tvoje máma volala mojí, že děláš problémy" sedl si na sedačku a já si sedla hned vedle něj. Matka doma nebyla a sestry byly nejspíš v pokoji, protože Ryana vždycky nesnášely, narozdíl ode mě. Já ho, jako bratrance, milovala. ,,co se děje?" kývl ke mně hlavou. ,,nebudu ti to říkat tady" mávla jsem nad tím rukou. Sice jsem mu říkala vždycky všechno, ale v tu chvíli jsem nechtěla riskovat, že by mě slyšely sestry. ,,tak si běž zabalit nějaké věci a já si tě odvezu" zazubil se. Konečně vypadnu! ,,ve škole jsi prý omluvená" přikývla jsem a odešla. Vůbec jsem nemyslela na to, co řekne Zayn nebo kluci, až to zjistí. Jediné dvě věci co jsem chtěla byly odjet od matky a sester a ještě předtím se zastavit za tátou.

         ,,takže jsi zamilovaná?" zastavil před jejich domem. Byl o tři toky starší, takže už si mnohým prošel. Například tím, že byl ještě před rokem zasnoubený. To je taky příčina toho, že bydlí zpátky u jeho mamky, mojí tety. Nevěděla jsem proč ani jsem neznala celý příběh, ale byla jsem rozhodnutá, že to z něj dostanu. ,,já nevím" pokrčila jsem rameny a vystoupila. Za celou cestu, která trvala tři hodiny, jsem mu stihla říct celý příběh o mně a Zaynovi. ,,jak jako nevíš?" vzal mi tašku z ruky a odemkl dveře. ,,sama se v tom nevyznám" stiskla jsem rty k sobě, když mi došlo, že domem vládne ticho. ,,máma je ještě v práci" vysvětlil mi.

         ,,tak jak to teda bylo s Hope?" otočila jsem se k němu. ,,po tom, jak jsme se zasnoubili, nám došlo, že to není to pravé. Nechovali jsme se k sobě zrovna hezky a oboum nám došlo, že bude nejlepší, když si každý půjde svojí cestou" pokrčil rameny. Hope jsem měla ráda, ale vážně se někdy nechovala hezky. ,,a jak to máš teď?" zakmitala jsem obočím a oba jsme se rozesmáli. ,,našel jsem si jinou. Je to s ní úplně jiné. Jak by sis představovala dokonalé zásnuby?" tajemně se usmál a já otevřela pusu. ,,ty se nezdáš" praštila jsem ho se smíchem do ramene.