Popelka//CZ FF✔

29.

           ,,sice to není úplně dokonalý, ale potřebuju se tě na něco zeptat" stoupl si přede mě, když jsme přišli na naše místo. ,,co se děje?" pohladila jsem ho po tváři. Moc jsme se přes den nebavili. Nevěděla jsem proč, ale mrzelo mě to. ,,já vím, že... Nejsem ten člověk, se kterým by sis představovala budoucnost, ale... Jsi jediná holka, se kterou si tolik rozumím. Nejsem na vztahy, ale ty jsi typ holky, co jsou a já tě nechci ztratit. Nechtěla... Bys to se mnou zkusit a být jenom moje holka?" zašeptal mi těsně u rtů. Zaráželo mě všechno, co říkal. On chce, abych s ním chodila? ,,ani nevíš jak ráda" zvedla jsem se na špičky a lehce ho políbila. Mám kluka. Pravého. Už to není ten falešný vztah, co jsme měli předtím. Bylo mi neskutečně dobře a byla jsem šťastná. Tak, jako za poslední dobu vůbec...

         ,,jsi nějaká přešlá poslední dobou" sedl si vedle mě na sedačku a objal mě kolem ramen. Jen jsem pokrčila rameny a nezvedla pohled. Nedokázala bych se mu dívat do očí. Už to byl týden, co jsme spolu doopravdy chodili a nikdo z kluků to nevěděl... ,,to neznačí nic dobrého. Jestli máš někoho jiného, tak mi to rovnou řekni. Aspoň vám mužů popřát štěstí" zase se zvedl a já stěží udržela slzy. ,,takhle to není Zayne" bolelo mě, když říkal něco takového. ,,a jak teda? Pořád jsi odtažitá. Nevím, co si o tom mám myslet" rozhodil rukama a já zavřela oči. Ať už nic neříká! ,,nemůžu ti to říct. Nedokážu to" zvedla jsem k němu pohled, ale do očí se mu nepodívala. ,,Meg" dřepl si přede mě a vzal mě za bradu. Nastavil mi hlavu tak, abych se na něj dívala, ale já se stejně jeho očím vyhýbala. ,,když nejde o to, že máš jiného, tak o co? Všechno je lepší, než tohle" setřel mi slzy. Zněl hrozně starostlivě... Nemohla jsem mu to udělat. ,,já... Nedokážu ti to říct. Ne teď" vytrhla jsem se mu a odešla do pokoje. Pořád jsem byla u nich a nevypadalo to, že půjdu v blízké době domu. Když jsem o tom jen začala mluvit, tak to všichni ihned zavrhli. Sice jsem byla ráda, že jsem s nimi a nemusím být s matkou, ale nemohla jsem u nich otravovat pořád... Na jednu stranu jsem doufala, že za mnou půjde, ale na tu druhou jsem si přála, aby nešel.

         ,,Zayne já... Jsem těhotná. S tebou" vydechla jsem. Spadl mi obrovský kamen ze srdce, že jsem to ze sebe dostala. ,,co? Se mnou?" zamračil se. S kým jiným asi? ,,s nikým jiným jsem nespala" bylo divné s ním mluvit zrovna o tomhle, ale musela jsem. ,,to ani náhodou! Já žádného fracka nechci!" rozkřikl se a já se lekla. Co prosím? ,,já si to nenechám vzít!" oplatila jsem mu taky křikem. Jediné štěstí, že nebyl nikdo doma. ,,to teda necháš! Pokud ne, tak na mě rovnou zapomeň!" otevřela jsem pusu. To myslí vážně?! ,,to... Myslíš vážně?" vydechla jsem. Prosím, ať řekne ne. Vždyť se někomu stávalo, že něco řekl v amoku, ne? ,,smrtelně" zavrčel na mě a odešel z domu s hlasitým bouchnutím vchodových dveří. Zhroutila jsem se na sedačku a rozplakala se. Možná, že nebyl ten pravý. Možná, že jsem udělala chybu, když jsem si s ním vůbec začala, ale jedno jsem věděla jistě. Nenechám si to vzít.

          ,,Meg co se děje?" sedl si vedle mě Harry. I když byli v gangu a jeli ve špatných věcech, tak měli i milou a hodnou stránku. ,,potřebuji za tátou" zašeptala jsem mu do hrudi, na kterou si mě přivinul. ,,zavezu tě tam. Proč brečíš?" setřel mi slzy z tváří. ,,nemůžu ti to říct. Omlouvám se" sklonila jsem hlavu a sama si setřela nové slzy, co se mi kutálely po tvářích. ,,stejně to z tebe jednou dostanu. Chceš jet k tvému tátovi hned?" zvedl mi hlavu a jemně se usmál. Byl hrozně hodný, když kolem nikdo nebyl a s kudrnatými vlasy, co mu padaly do obličeje, působil roztomile. ,,radši hned, jestli ti to nevadí" zvedla jsem se. Musela jsem hned pryč... ,,kdyby mi to vadilo, tak ti to nenabízím"

          ,,tati já to myslím vážně" sklonila jsem hlavu. Řekla jsem mu o tom a on byl šťastný. Možná až moc. ,,kdo je otec?" nebyl naštvaný, ani smutný, což jsem se divila. ,,Zayn. Ten tmavovlasý kluk, co tu se mnou jednou byl. Nechoval se moc slušně" objasnila jsem mu, protože jsem věděla, že by si na něj nevzpomněl. ,,vybavuji si ho. Už to ví? Co řekl?" pokýval hlavou a já se napila čaje, abych co nejvíc oddálila moji odpověď. ,,že... Pokud si to nenechám vzít, tak ať na něj zapomenu" zašeptala jsem a jakoby mi až teď došel pravý význam těch slov. ,,chápu, že vychovávat dítě v sedmnácti a ještě s takovým... Otcem není lehké, ale doufám, že si to necháš" vzal mě za ruce a já se zuby nehty držela, aby mi slzy zůstaly tam, kde měly. ,,nechám. To dítě za nic nemůže" byla jsem pevně rozhodnutá a můj názor nemohl změnit ani Zayn. ,,matka už o tom ví?" nakousl téma, kterého jsem se nejvíc bála. ,,ne. Už dlouho jsem ji neviděla... Jsem pořád u kluků"

           ,,mám dobrou zprávu" zazubil se na mě. Nechal mě u něj přespat, protože ke klukům se mi nechtělo a domů už vůbec ne. ,,povídej. Záříš jako sluníčko, musí to být úžasná zpráva" zakmitala jsem obočím a oba jsme se rozesmáli. ,,jo. Dostal jsem lepší práci. Sice budu muset dojíždět, ale bude to lepší. Větší plat, vyšší místo, lepší byt" otevřela jsem ústa. ,,tak to je super! Jsem ráda i za tebe" skočila jsem mu kolem krku. ,,pořád mi nejde do hlavy, kdy jsi dospěla. Už jsi stihla i... Však ty víš" ukázal na mé břicho. Nešlo to vůbec vidět, ale chápala jsem to. ,,zdá se mi to hrozně brzo" povzdechla jsem si. ,,to ano, ale už s tím nic neuděláš. Buď šťastná jako já"

         ,,Díky Harry. Za všechno" sklonila jsem hlavu, když pro mě přijel a odvezl mě i k nim. Chtěla jsem jít zpátky k matce, ale to ihned zamítl. ,,nic to není. Neozval se ti Zayn? Od včera ho nikdo neviděl a ani na závodě prý nebyl" zatvářil se starostlivě. Byli jako rodina a to se mi hrozně líbilo. Báli se o sebe i přesto, že si hráli na tvrdé kluky. ,,ne. Zase... Jsme se chytli" byla to z části pravda, ale nemohla jsem mu ji říct celou. Nikdo o tom nesměl vědět. Souhlasila jsem s tím já i Zayn a já to nehodlala měnit.