Popelka//CZ FF✔

23.

         ,,ty" ukázal na mě prstem a odstrčil Zayna, když si stoupl před postel, přede mě. ,,jsi jen nechutná děvka. Nedochází ti, co..." ,,ona není žádná děvka kurva" skočil mu do řeči Zayn, vzal ho za ramena a přirazil ho ke zdi. ,,dobře si rozmysli, co teď uděláš, jinak se rozluč s vedením" hrdě se narovnal. Vůbec jsem netušila o čem mluví, protože Zayn se mnou o jeho profesi vůbec nemluvil. ,,je mi to u prdele! Nebudeš jí nadávat!" znovu ho přirazil ke zdi. ,,ale copak, snad ses nezamiloval. Takhle jsem to měl i s tvoji matkou a vidíš, jak dopadla" Zayn povolil svůj stisk. Tohle ho muselo sakra bolet. Nechápala jsem, jak mu to mohl říct. ,,kreréne" oblékl si kalhoty a než jsem stihla něco říct, byl pryč. Bylo mi hrozně špatně ze scény, kterou jsem viděla. ,,nech ho napokoji. Není pro tebe. Máš na víc" v minulosti se mezi nimi muselo stát něco hodně špatného, protože aby se k němu takhle choval nebylo normální... ,,nenechám! Mám ho ráda a neopustím ho jenom kvůli tomu, že chodíte s mojí matkou!" zvedla jsem se z postele, oblékla si první kalhoty, co mi přišly pod ruku a odešla z domu. Slyšela jsem jen kvílení pneumatik. Jako kdybych v tu chvíli zapomněla na školu, která měla začínat tak za dvě hodiny, podle tmy venku. Hlavní pro mě byl Zayn, který odjel a já nevěděla kam.

          U nich doma nebyl, což jsem se dozvěděla, když jsem zavolala Louisovi, takže jsem zamířila na naše místo. Možná, že jste čekali, že tam bude, ale nebyl. ,,sakra Zayne kde jsi?" zašeptala jsem do ticha a posadila se na zem. Hrozně jsem se o něj bála, i když bych to asi nahlas nepřiznala. ,,ano Harry?" zvedla jsem hovor od něj. ,,ahoj Meg. Volal mi Louis a řekl mi o Zaynovi. V nemocnici taky není. Co se stalo?" zavřela jsem oči a snažila se udržet slzy. ,,je to na dlouho Harry... Neřeš to prosím" nechtěla jsem mu o tom nic říkat. I když byl se Zaynem nejlepší kamarád, tak já jsem neměla právo mu to říct.

         ,,Meg kurva co tu děláš?" já usnula? Otevřela jsem oči a podívala se na Zayna. ,,jsi celá promrzlá" pomohl mi na nohy. Bylo mi jedno, že je mi neskutečná zima. Hřál mě pocit, že je Zayn v pořádku. ,,kde jsi byl?" skočila jsem mu okolo krku. ,,na hrobě mamky" přivinul si mě k sobě. Chápala jsem, že šel zrovna tam, ale mohl mi to aspoň napsat. I přesto jsem byla neskutečně ráda, že se mu nic nestalo. ,,musíš do tepla. Vždyť máš jen tílko" odtáhl se ode mě, sundal si mikinu a hodil mi ji přes ramena. Sklonil se ke mně a něžně mě políbil. Bylo to v něčem jiné, než všechno ostatní, ale nedokázala jsem říct v čem. ,,pojď" vzal mě za zápěstí a dovedl mě k autu. Třásla jsem se zimou a ani jsem si to neuvědomovala.

         ,,musím do školy Zayne" protestovala jsem, když chtěl jet k nim. ,,Meg" zaskučel. Někdy to se mnou bylo vážně těžké. ,,potřebuji si napsat ten test, dokud to mám v hlavě" přitáhla jsem si jeho mikinu blíž k tělu. Krásně totiž voněla. ,,domluvím ti, aby sis ho napsala teď, ale podmínkou je, že hned potom pojedeme k nám" na krátko se na mě podíval. ,,tohle nejde. Nemůžu tolik meškat" zakroutila jsem hlavou. To má vždycky tak blbé nápady? ,,domluvím to, věř mi trochu" stiskl mi ruku.

          Nakonec jsme skončili u něj v posteli, pod dekou a já s dobrým pocitem z testu. Přišlo mi to hrozně nereálné. Nikdy se mi něco takového nestalo, ostatně jako nikomu ze zemského obyvatelstva, takže jsem tomu nedokázala věřit. Připadala jsem si jako ve snu. ,,co tě to napadlo spát tam?" lehl si blíž ke mně. ,,myslela jsem, že tam přijdeš" pokrčila jsem rameny. I přesto, že jsem měla jeho mikinu, mi byla zima. ,,co se stalo mezi tebou a tvým tátou? Nemůže se k tobě chovat takhle chovat jen tak" opřela jsem si bradu o jeho hruď a podívala se mu do očí. ,,neřeknu ti to" pohledem uhnul. Nechtěla jsem ho nějak rozčilovat, takže jsem to nechala být. Spíše mi přišlo divné, že se k sobě chováme, jako kdybychom spolu chodili, což nebyla pravda. A taky mi pořád v hlavě zněla věta jeho otce ,ale copak, snad ses nezamiloval.' Přišlo mi hnusné mu to takhle říct, ale i přesto chtěla jsem vědět pravdu. Já sama jsem nevěděla, co cítím a když by ke mně něco cítil on... Jaké by to bylo potom?

           ,,Zayne prosím" povzdechla jsem si. Už půl hodiny jsem ho přemlouvala, aby mě pustil domu, ale on pořád nepovolil. Nevěděla jsem proč a chtěla jsem to vědět, ale neřekl mi ani slovo. ,,Megan neser mě. Nechci abys tam byla s mým otcem" a pravý důvod mi říct nechceš? Založila jsem si ruce na hrudi a zvedla obočí. ,,Já nejsem malá, uvědomuješ si to?" zavrčela jsem na něj. ,,jo" oplatil mi stejným tónem. ,,bože můj! Ty jsi tak náladový!" a bylo to tu zase. Hádka. ,,a divíš se, když po mně pořád něco chceš?" rozhodil rukama a já uvolnila všechny svaly. ,,tak promiň no" odešla jsem z kuchyně a zamířila do chodby. Jeho zákaz mi byl v tu chvíli úplně jedno. Neměl mi co rozkazovat. ,,Megan do prdele vrať se" zakřičel na mě, když jsem byla před domem. Ignorovala jsem ho a šla dál až do doby, co mě vzal za paži a prudce mě otočil čelem k sobě.

          Strach, samota, smutek. Tohle všechno se ve mně mísilo, když jsem došla domů. Pohádali jsme se tolik, že jsem si myslela, že to tak rychle vyžehlit nepůjde, jako vždycky předtím. Aby toho nebylo málo, tak jsem se pohádala i s matkou, ale hádka se Zaynem mě deptala víc. Ani hovor s Molly nepomohl, takže jsem musela jít spát se špatnou náladou a s ní se i vzbudila, když jsem uprostřed noci uslyšela křik. Matka se hádala s tátou Zayna. Chtěla jsem dál spát, ale začalo mě to zajímat, když jsem zaslechla svoje jméno. Radši bych spala, než abych si vyslechla to, o čem se bavili...