The Deathly Wings

Chapter 2

Celou cestu se Eric Mattovi posmívá. Má hloupé narážky na to, jak jdou jména Manda a Matt k sobě, hučí do něj, kdy se sní vyspí... Je to peklo, ale musím se tomu smát. Matt je na mě extrémně naštvanej, ale já se rozhodnu teď to neřešit. 

"Už máme nějaký plány?"zeptám se, abych aspoň trochu pomohla Mattovi, přece jen je to moje vina. 

"Nope, myslel jsem, že se na programu domluvíme společně, plus... Máme prázdniny, takže program bejt vůbec nemusí."mrkne na mě Eric. Pohodí hlavou, aby dostal svojí otravnou blonďatou ofinu z obličeje. Nesnáším jí. 

"Program bude, jinak jste schopný prochrápat celej den."protestuje Cass. Naprosto s ní souhlasim. Podívá se na Erica štěněčím pohledem a všem je hned jasný, že program bude přesně tak, jak Cass řekne. Je komický, jak má mého bratra omotaného kolem prstu. Proč takhle poslušný není i Matt?

"Dneska si asi jenom vybalíme, nebo...?"nadhodím a se zájmem sleduju ubíhající krajinu v okýnku. Miluju cestování vlakem, je to tak klidné... 

"Můžem se jít večer projít do centra."

"Ta prdel světa kam jedem má centrum?"vražedně se na Matta podívá. Už dlouho mám podezření, že na 3 týdny k naší tetě jel jen proto, aby mohl být se mnou, ale nevěděla jsem, že má proti malému městečku, ve kterém teta žije, takovou averzi... 

"Bude se ti tam líbit."umlčí ho Eric. Chvíli se ještě dohadujou, ale přeruší je hlášení, že jsme na místě. Chaoticky začneme všichni lítat po kupé a rychle balit věci. Eric vezme Cass tašku, a mě nechá se s tou mojí klidně vláčet uličkou. Matt jde před ním, takže ani on mi v žádnym případě nepomůže. Ať žijou gentlemani! 

"Můžu vám pomoct?"ozve se za mnou. Rychle se otočím a hledím do teple zelenohnědých oči usměvavého muže. Kolik mu může být? 21? 

"Oh..."vysypu ze sebe jenom. Vážně oh? To je teda inteligentní odpověď.... Muž se zasměje. 

"Dejte mi to, než si ublížíte."může to být lupič? Ale jak to jinak dostanu z vlaku? Přimhouřím na něj oči a prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Nevypadá nebezpečně, má na sobě zelené tričko a džíny. Přes rameno má modrou tašku. Faajn, tohle není typ lupiče, spíš ultra atraktivního chlapa.

"Víte, maličko tu tvoříte frontu..."poznamená a palcem ukáže za sebe, kde je už naskládáno pár netrpělivých lidí. Sakra... Podám mu teda svou tašku a první vystoupím. Eric s ostatními stojí u schodů a o něčem hlasitě diskutují. Ani se nevšimli, že jim chybím! 

"Moc děkuju!"vyhrknu, když mi muž postaví tašku vedle nohou. Zářivě se na mě usměje.

"Není vůbec zač!"jeho hlas je teplý a uklidňující. 

"No, snad se ještě někdy potkáme, těšilo mě!"zase se usměje a zmizí v davu. Zasněně za ním koukám... Možná mi i ukápla slina, ale byl tak... Bombastický!

"Proboha Beo! Budem na tebe čekat ještě dlouho?!"zavolá na mě Eric a probere mě z mého tranzu... Protočím oči a čapnu svůj megatěžkej náklad. Ani nepočkají, až k nim dojdu, a začnou scházet ze schodů. Otráveně je následuju.

...

Na tetu musíme asi 15 minut čekat, protože prý uvízla v zácpě. Vážně by mě zajímalo, v jaký zácpě tady, na konci světa, mohla uvíznout. Otráveně se opírám o zeď a snažím se ignorovat Mattovo hvízdání. Nesnáším, když někdo hvízdá! Konečně zpoza rohu vyjede tety známý náklaďáček a já se potěšeně usměju. Konečně někdo, kdo o mou přítomnost stojí! 

"Vážně se omlouvám, ale rychlejc to nešlo!"povídá, když vystupuje. Má na sobě potrhané kšandové kalhoty a žlutou košili. Ještě slamák, a je pravá vesničanka. Rozeběhnu se kní a prudce jí skočím do náručí. Zasměje se a pevně mě k sobě přitiskne. Voní senem, a mě to uklidňuje. 

"Chybělas mi!"zašeptám jí. Odtáhne mě od sebe a prohlédne si mě. 

"Už jsi zase vyrostla!"vyhrkne vyčítavě. Pobaveně protočím oči. Obejme se i s Ericem, i když na mnohem kratší dobu. Teta měla vždycky radši mě, než jeho. Asi jako jediná. 

"Teti, tohle je Cass, moje přítelkyně, a její bratr Matt."představí je Eric. Moje přítelkyně... Pche. 

"Ráda vás poznávám! Tolik jsem toho o vás slyšela...!"pokračují zdvořilé kecy a já vypnu. Automaticky naložím věci na korbu a sednu si dopředu. Eric bude nadávat, ale... ať si to užije. 

...

Cesta je dlouhá a nudná. Eric vypráví tetě nějaké nudné historky, což se snažím neposlouchat, ale moc mi to nejde. S potěšením sleduju pole, které se rozprostírají široko daleko. Konečně zastavíme před tety domem. Vyskočím z auta. 

"Věci nechte, Marvin vám je odnese do pokojů."yep, teta si platí sluhu. Hustý co? Teta nám rozdělí pokoje a nechá nás, abysme se zabydleli. Je mi přidělen pokoj s Cass, jak jinak, což mi naprosto vyhovuje. Eric s Mattem jsou naproti naším dveřím, proto doufám, že sem nepolezou moc často. Nemám náladu vybalovat, místo toho se natáhnu na postel a za chvíli spím. 

Achjo, pořád je to meganudný... Tak se pokuste vydržet! Tahle kapitola je vážně o ničem, ale tak to na začátku prostě bejt musí :D Až se tam objevěj ti dva, bude to vzrůšo!!! :D Achjo, toho se fkt nemůžu dočkat -_- 

Love u all :))