The Deathly Wings

Chapter 4

Adam

Nandám si sluneční brýle a zrychlím. Nervózně se zachvěju, když ucítím známé brnění. Sakra, chtěl jsem zmizet dřív, než se tu zjeví. Oni dva jsou nejhorší. Navzájem se nenávidí, neustále se hádají a většinou to odnese ten kdo je nejblíž. Předpokládám, že dnes se jejich vztek přesune na mě. Sklopím hlavu a doufám, že se stanu neviditelným. Bohužel se mi to nesplní a v další sekundě jsem přilepený ke špinavý a pochcaný stěně vedlejšího baráku. Zakleju a zvednu zrak k muži přede mnou. 

"Do hajzlu cos to udělal?! Ta holka je skoro dítě!"vrčí na mě. Vedle jeho ramene si objeví i druhý a vražedně si ho měří.

"Víš, že to nemůžu ovládat..."vzdychnu si. Ještě víc mě přitiskne ke zdi. 

"Kurva ta holka si to nezaslouží!"pustí mě a já těžce dopadnu na nohy. 

"Musíme jít Gabrieli. Máme práci."promluví ten druhý. Zavrtím hlavou a narovnám se v zádech. Gabriel se na něj hnusně dívá, ale naštěstí se na sebe nevrhnou. Nikdy nedokážu odhadnout, v jaké náladě se zrovna mezi sebou nacházejí. 

"Dej mi kurva pokoj Michaeli."zavrčí. Povzdechnu si a vydám se pryč. Cítím silné vybrace vzduchu, když vzlétnou, ale ignoruju to. Vím, že kdybych se otočil, uviděl bych jejich bílá a černá křídla. Pohled na ně mi jen připomíná to, co už nikdy mít nebudu. Navždy zkejsnu na tomhle podělanym světě, budu vybírat oběti a snažit se ustát vztek jejich plnitelů. Nic lepšího si nejde přát. Zabočím a zařadím se do davu. Splynu s ním a rychle odsud zmizím. 

Beatrice

Opatrně beru za kliku od našeho pokoje a rychle vklouznu dovnitř. Pomalu za sebou zavřu a s pohledem upřeným na svou ruku se otočím. Pořád to nezmizelo... 

"Kdes ksakru byla?!"prudce zvednu oči. Všichni jsou nasáčkovaní na mojí posteli a naštvaně se na mě dívají. Polknu a pousměju se.

"Běhat."řeknu tiše. Eric se rozesměje, ale Cass ho přejede naštvaným pohledem. Zahořkle se na mě podívá.

"Tos mi nemohla něco říct?"

"Promiň, myslela jsem, že to stihnu ještě než se proberete."bráním se. 

"Báli jsme se!"Cass vstane a obejme mě. Protočím oči. Histerky. Všichni se nasídáme a rozhodneme se zahrát si Aktivity, když se ozve zvonek. 

"Dojdu tam."povzdechnu si, protože jsem nejblíž u dveří. U našeho prahu stojí extrémně umělá, přemalovaná a usměvavá blondýna. Ani se na mě nepodívá, vecpe se kolem mě dovnitř a rázuje si to přímo do obýváku, kde všichni sedíme. Dívám se za ní s otevřenou pusou, než se vzpamatuju a rychle zabouchnu dveře. Rozeběhnu se za ní. 

"Zdravím! Tolik jsem toho o tobě slyšela Matte! Jsme tady s Beou nejlepší kamarádky a ona mi toho napovídala! Taky mi řekla, že ti to tu mám ukázat..."slyším její hlas už z dálky. Vykulím oči ještě víc. Kdo to do pekla je? 

"Promiň, ale my se známe?"slyším Mattův podrážděný hlas. 

"Ne, ale jsem tvoje velká fanynka!"fanynka? Jako by byl rocková hvězda. Odkud sakra zná jeho jméno? A co ta nejlepší kamarádka? Prudce vezmu za kliku, ale nejde stlačit. Jakoby jí někdo z druhé strany držel. Tlačím vší silou, ale nic. 

"Och, to mě těší, fanynky mám rád!" zasměje se Matt. Moje oči se ještě o trochu víc vykulí. W-T-F?!

"Jsem Fiona. Fiona Monblood."

Vím, vím, tahle kapitola je hodně zmatená a divná, ale jsem strašně unavená :DD Za chyby se omlouvám! Komentujte lidi! Chtěla bych znát váš názor :/// 

Hope u like it :))