The Deathly Wings

Chapter 6

Bohužel pořád nemám nejmenší tušení, kde jsem. Je tma jak v pytli a já bloudím sama lesem. Snažím se nemyslet na všechny vlkodlaky, pedofily, úchyly, ježibaby a děsivý klauny co bych tu mohla potkat. Afrodita už je unavená, proto zastavím a rychle z ní seskočím. Okamžitě začne okusovat trávu. Ponořím hlavu do její hřívy a zhluboka se nadechuju, abych se uklidnila. Zděšeně nadskočím, když za mými zády zapraská větev. Rychle tam já i Afrodita zvednem hlavu. Ležérně opřený o jeden strom stojí kluk. O-M-G... To si ze mě střílíte ne? Tenhle les je prokletej, že tu jsou samý naprosto božsky-ultra-mega-teranove-úžasný kluci? Blonďák, modrý oči a postava atleta. Do prčic. Rychle polknu a přimhouřím na něj oči. Dokážu si živě představit, jakej lamač srdcí to je. 

"Co tu sakra chceš?!"vyjedu na něj, i když mi nic neudělal. Moc mi připomíná Matta. Argh, Matt, nechci na něj myslet. 

"Přijel jsem sem stanovat."pokrčí rameny a se svým koněm mě obejde. Kůň? Ne motorka nebo tak něco? Trapný... 

"Jezdím sem často."pokračuje. Nasratě se na něj podívám. 

"Proč si jako myslíš, že mě to zajímá?!"zasměje se, čímž mě vytočí ještě víc. 

"Ptala ses."nevině pokrčí rameny. Začne z koně sundavat deky a mezi nimi vidím i stan. Klepu se zimou. Nemá být léto sakra?! 

"Plánuješ tu taky stanovat?"zeptá se, zatímco se snaží sestavit stan, což mu teda vážně nejde. Povzdechnu si a přivážu Afroditu. Nevěřícně se na kluka podívám. Je zamotaný do plátna, a já začínám mít strach, že ho přetrhne. 

"Vypal od toho. Prej často. Divila bych se, kdybys už někdy stavěl stan."začne se šíleně smát a já mám na moment strach, jestli jsem vážně nenarazila na úchyla. Jeho modré oči mě ale něčím uklidňují. Znovu si povzdechnu a vytrhnu mu plátno. Během 10 minut mám stan postavený. Narovnám si záda a rychle je prokřupu. 

"Zabloudilas, že?"otočím se. Dívá se na mě s přimhouřenýma očima. 

"To není tvoje věc."zavrčím na něj. Jen se zazubí a přistoupí ke mě blíž. 

"Mám ve stanu místo, pokud chceš."protočím oči. Yep, přesně tohle jsem od něj čekala. Seberu ze země dvě deky a s úsměvem zamířím na druhý konec mýtiny.

"Jako odměna za ten stan!"vysvětlím mu, když jednu hodím na zem. Zasměje se, ale nijak to nekomentuje. Díky Bohu, trochu jsem se bála, že mi jí vezme. Rozpustím si vlasy a lehce je pročešu prsty. Obrním se proti představám všech možných zvířat, které po mě budou v noci lézt a lehnu si. Deka není moc tenká, a já si jsem jistá, že mi v noci bude extrémní zima, ale je to všechno, co teď mám. I tohle házím na Matta. Kdyby mi neublížil, nemrzla bych tu teď sama s možným úchylem. Že brečím zjistím teprve tehdy, když mi z hrdla unikne roztřesený vzlyk. Slyším, jak se kluk zastavil.

"Jsi v pohodě?"zeptá se vesele. Nemůžu mu odpovědět, můj hlas by byl moc roztřesený. Modlím se, aby nešel ke mě, ale mé prosby nejsouu vyslyšeny. Po chvíli slyším jeho blížící se kroky. Shit. 

"Naprosto vůbec nevidim na cestu, takže pokud...Au! Do háje co to...Au!"prudce se posadím, když o mě zakopne a odporoučí se na zem. Začnu se extrémně tlemit, protože takový jelito se jen tak někde nevidí. Něco zavrčí a zvedne se. 

"Je zima."šeptne s drkotajícími zuby. Zasměju se a nadzvednu deku, aby pod ní mohl vlízt. Nevím, kde se to ve mě bere, ale prostě mi to připadalo správné. Přece ho nenechám zmrznout. 

"Pod tim teda není o moc větší teplo."stěžuje si dál. Jen protočím oči a přitulím se k němu. I když si stěžuje, jaká je mu zima, teplo z něj sálá. Obejme mě rukou kolem ramen a já mu hlavu položím na hruď. V tu chvíli mi to vůbec nepřipadá divný. Poslouchám jeho pravidelné oddechování a jeho bijící srdce. Je to uklidňující.

"Je v tom kluk, že?"zeptá se po chvíli, kdy tiše ležíme. Bezmocně kývnu hlavou. 

"Nezaslouží si tě."šeptne tiše. Usměju se, a zavřu oči. Je mi zima, ale jsem unavená. 

"Jsem Michael, mimochodem."řekne vesele.

"A kdo řek, že mě to zajímá?"jen pokrčí rameny, přičemž mi hlava poskoči a uvolněně se zasměje. 

"Pojď do stanu. Mám tam víc dek."zašeptá a drkne do mě. V polospánku se zvednu a zamířím ke zdroji tepla. Michael vezme deky a se smíchem mě následuje. Před stanem se ještě zastavím a se zvednutým prstem pohlédnu na Michaela.

"Jestli se o něco pokusíš, přirazim ti genitálnie do ledničky, ok?!"pohrozím mu. Vážně kývne a potom vyprskne smíchy. Taky mi zacukají koutky, ale jsem moc unavená na to, abych se začala smát. Michael mi rozepne stan a já do něj nešikovně vlezu. Málem si rozbiju tlamu, ale Michael mě stihne chytit za ruku. To je ten trapný moment, kdy oba ztuhneme a uvědomíme si, jak blízko u sebe jsme. Díváme se do očí toho druhého a mlčíme, dokud oba nevyprsknem smíchy. Nevím, co mi přijde na tý situaci tak komický, ale nemůžu se přestat smát. Po chvíli mě bolí břicho, proto přestanu. Michael je vážně krásný, když se směje. Hodí po mě poslední úsměv a pevně mě zabalí do dek. Divím se, když si sám lehne úplně na druhý kraj, ani ne pod stejné deky. Pravděpodobně vzal mojí výhružku vážně. Dál uvažovat nemůžu, protože mě přepadne dřímota. 

Po dlouhé době nová kapitola! :D Co na to říkáte?! Čtete to někdo vůbec? :( 

Hope u like it! :)