The Deathly Wings

Chapter 7

Probudím se do osamělého stanu. Protáhnu se snažím se rozmrkat slepené oči, když mi dojde, že polovina dek chybí. Že by odjel aniž by se rozloučil? Typickej kluk. Se zíváním se vyhrabu ze stanu a začnu poskakovat na jedné noze, při zavazování boty. Znovu si zívnu, stojící na jedné noze a zamrznu na místě. Kde mám do pekla koně?! Otočím se dokola, ale nikde Afroditu nevidím. Naštěstí si všimnu papíru na jednom pařezu a nasraně k němu zamířím. Je zatížený kamenem. 

Dobré ranko srdíčko, 

spíš tak sladce, že nemám to srdce tě vzbudit! Tvoje teta bydlí asi 500 metrů tímhle směrem (šipka), ale budeš muset jít po svých! Koně si beru k sobě jako páku pro to, abys sem dneska dorazila a konečně mi prozradila své jméno! Uvidíme se večer.

S láskou Michael 

Nejdřív čeknu, kam ukazuje šipka a teprve potom vezmu papírek a vzteky ho rozthám na maličký kousíčky. Debil je to! Do háje a budu ho muset dneska vidět! Po pá minutách mě přecházení sem a tam po palouku přejde a rozhodnu se vydat za tetou. Určitě se bude šíleně bát! Stan i deky nechám tam, kde jsou, klidně ať je někdo sebere, a vyrazím na cestu. 

...

Prej 500 metrů! Bylo to minimálně 5 kiláků! Celá spocená a ušlapaná konečně spatřím tetin dům a s nově nabitou energií se k němu rozeběhnu. Nemám nejmenší tušení, kolik je hodin, ale nepřekvapí mě, když v našem pokoji najdu ještě spící Cass. Sednu si na postel a rozhoduju se, jestli být svině a vzbudit jí, nebo počkat do 10, kdy se konečně uráčí probrat. Nakonec se rozhodnu pro 1. možnost, vezmu si z postele jeden polštář a fláknu jím o Cassinu hlavu. S ječením se vymrští do sedu, čímž mi dá čelovku. Na chvíli se mi zatmí před očima a šíleně mě zabolí hlava. 

"Ty jsi blbka!!"křičí na mě a drží se za čelo. Začnu se smát a vlezu k ní do postele. Kašlu na špinavé oblečení, jenom boty stihnu skopnout. Přikryje mě a znovu si lehne. 

"Eric šílel."zamumlá ospalým hlasem. Povzdechnu si. Nějak mi na tom, co si bude myslet Eric nezáleželo, ale teď, když se blíží chvíle, kdy na mě začne jako pavián křičet, blíží, mám strach. Nemohla jsem mu dát ale nijak vědět! Určitě to pochopí! Lehnu si vedle Cass a její pravidelné oddechování mě po chvíli taky uspí.

...

S ránou žuchnu na zem a dotčeně se podívám na osobu, která mě schodila z teploučké postele. Když nad sebou spatřím Erica, vražícího pohledem mojí maličkost, přeju si, abych splynula s podlahou. 

"Vysvětlím ti to!"vyhrknu rychle a dám ruce před sebe v němé prosbě "zadrž". Naštvaně kývne hlavou, ale zatím mlčí. Se zadrženým dechem se postavím, abych mu čelila z očí do očí, i když při mé výšce je to spíš z očí do hrudníku. Stručně mu řeknu, co se mi stalo, ale to, že se s Michaelem budu muset sejít i dneska vynechám. Celou mojí zmatenou řeč si vyslechne, ale stále mlčí. Bezva, teď tu bude tichá domácnost?! 

"Hrozně mě to mrzí, ale neměla jsem jak dát ti vědět...!"hájím se. Eric si s povzdechem sedne na postel a obejme mě kolem ramen. 

"Měl jsem o tebe strach."řekne trochu roztřeseným strachem. Je mi do pláče nad zjištěním, že se o mě někdo bál. Je to dojemný. Obejmu ho kolem krku a pevně se k němu přitisknu. 

"Cass mi řekla o Mattovi."zašeptá mi do vlasů a já strnu. Naštěstí jeho hlas zní stále jenom vyčerpaně. 

"Mrzí mě to zlato."šeptá zatímco mě hladí po zádech. Na moment jsem vážně ráda, že mám bratra. 

Další kapča! Vaše názory? :D Jak na vás působí Michael? :D Matt? :D Napiště mi to do komentů! :)

Hope u like it :)