Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.1 - Setkání

Kdysi dávno hluboko v nízkém pohoří začala mezi kopci vznikat malá vesnička. Nejdříve čítala jen pár chalup - pocestní na své pouti k dalekému poutnímu místu ocenili malý hostinec, který jim za malé peníze nabídl střechu nad hlavou a něco k snědku.

Později se rozrostla o dalších pár domů, vyrostl zde kostel a lidé, kteří tudy prošli, se sem pak i nadále rádi vraceli.

Tato vesnička přežila dlouhá staletí - stala se domovem jednoho ze čtyř mágů, kteří založili nejslavnější školu čar a kouzel všech dob a po něm byla také o mnoho let později pojmenovaná.

Ty časy však odplavila voda, smyly ji několikadenní deště a odvál ji silný vítr. A já zde nejsem proto, abych vyprávěl příběhy dávno mrtvých hrdinů. Ne. Příběh, který vám dnes povím, se nestal zas až tak dávno - vlastně tomu je pohých padesát let a jeho hrdinové jsou stále živi a možná o něco méně zdrávi.

Léto 1899 bylo až podezřele horké. Pole se zbarvila do zlata o několik týdnů dříve, obyvatelé Godrikova Dolu se zdržovali ve stínech košatých stromů a nikdo se neměl k žádné větší činnosti. Ani úporné horko však nezabránilo jedné neunavitelné pracovnici vykonávat svou práci. Ano. Smrt - ta se činila nepřetržitě.

Tentokráte si odnesla na svých křídlech Kendru Brumbálovou - ovdovělou matku tří dětí, kterou však ve vesnici vídávali je zřídka.

Uspořádali jí skromný pohřed, na kterém se sešla nejuzší rodina a mladá Batylda Bagshotová, která snad jako jediná získala přísup ke Kendřině nejstřeženějšímu tajemství.

Oba synové seděli celý obřad v první řadě. Mlčeli a tupě zírali na dno jámy, do které právě s žuchnutím dopadla lakovaná rakev s ozdobnými písmeny ve svém středu.

,,Měli bychom jít," houkl ke svému bratrovi starší z nich, když rakev zmizela pod nánosem hlíny.

Oba se zvedli a vydali se pryč.

Batylda sledovala oba chlapce z povzdálí. Prve přemítala, zda by je měla snad slovem utěšit, pak si to však rozmyslela. Nejlépe udělá, když ty dva nechá vypořádat se se svým smutkem po svém. Moc dobře věděla, jaká rána do srdce taková smrt blízkého může být. Vždyť jí před nedávnem zahynula sestra.

***

Albus Brumbál se po smrti matky musel vzdát své cesty kolem světa. Neskutečně jej to popudilo - o to více, když si moc dobře uvědomoval nepřiměřenost své reakce. VŽdyť Ariana byla jeho rodina a on ji naprosto miloval. Trocha jeho času a péče by měla být to nejmenší, co by jí mohl darovat. Jenže ono to nebylo to nejmenší.

Čas byla věc, která, kdyby se ovšem dala prodávat na trhu, by stála vůbec nejvíce. Stály by se na něj fronty, byl by ho nedostatek a mohli by si jej dovolit jen ti nejbohatší z nejbohatších. Na černém trhu by se neprodávaly všemožné hůlky se slabými jádry, ale převážel by se čas. Tak zatraceně vzácný a drahý byl.

Frustrovaný se zavřel do svého pokoje a Aberfrthovi nekomrpomisně oznámil, že potřebuje chvíli klid, než se dá zase do pořádku. A jeho bratr to snad poprvé v celém Albusově životě pochopil a odpustil si dalí ostrá slova a otravné poznámky. Byl mu za to vzděčný.

Na večer však už nemohl předstírat, že neexistuje. Jasně slyšel Arianu, jak se na něj svým sladkým hláskem ptá, a Aberfortha, jak jí rozněžnělým hlasem odpovídá. A tak se tedy ke své zbývající rodině připojil na večeři, kterou se značnými obtížemi Aberforth ukuchtil.

***

Na zašpiněné okno, které od příchodu do tohohle domu nikdo neutíral, zaklepala mohutným zobákem sova. K nožce měla připevněný dopis a když jej Albus uchopil do ruky, stálo na něm jednoduchým písmem jeho jméno.

Rozlomil neohrabanou pečeť (nad kterou se musel uchcechtnout, a rozložil pergamen. Naskytl se mu pohled na dopis popsaný hůstým písmem Batyldy Bagshotové.

Drahý Albusi,

Je mi jasné, že mě nejspíše odmítnete (vzhledem k vašim náhle nabytým povinnostem), kdybyste však přeci jen měl chuť, byla bych ráda, kdybyste mne dnes večer poctil svou návštěvou.

Odpoledne by měl dorazit můj synovec, který se k mému neskutečnému potěšení rozhodl strávit následující měsíce zde v Británii a vzpoměl si na mě.

Věřím, že byste si mohli rozumět, jelikož patří k jedněm z nejchytřejších lidí, které znám. A to ze mě nemluví předpojatost, protože to je má rodina.

Pokud byste se tedy rozhodl přijmout pozvání, budu vás očekávat v devět hodin v mém domě. Společně bychom povečeřeli a popovídali - Merlin je mi svědkem, že to všichni potřebujeme.

Batylda Bagshotová

Po dočtení se musel pousmát. Pokud by někdo měl mít chytrou rodinu, pak to je jistě právě Batylda. Chytřejší a bystřejší čarodějku aby svět pohledal.

Když se natahoval pro čistý pergamen, aby čarodějce odpověděl, byl rozhodnutý odmítnout. Po nadepsání: Milá Batyldo se však zarazil. Koneckonců - proč by se s tím mladíkem neseznámil? Pokud je alespoň tak chytrý, jak Batylda tvrdí, pak by mohl představovat příjemné rozptýlení v téhle nadmíru nudné rutině. A tak dopis nepokračoval slovy: Omlouvám se.

Je mi velikým potěšením přijmout vaše pozvání. Vašeho synovce poznám velmi rád. Domnívám se, že by mohl představovat pestrou změnu v zaběhlém pořádku.

Albus Brumbál

***

Navečer stál před vysokými dveřmi Batyldina domu a sotva stihl vyčarovat ohromnou kytici rudých gladiol, když se zevnitř ozval pobavený smích a následně se na prahu objevila majitelka domu.

,,Á, Albusi, drahý. Již jsme na tebe čekali," zeširoka se usmála a když jí do ruky vtiskl kytici, lehce se začervenala.

Její synovec seděl elegantně rozvalený v starožitném křesle. Když Albuse zmerčil pohledem, rychle se postavil a se sotva patrným, leč znuděným, úsměvem k němu přešel.

,,Gellert Grindelwald, těší mě," uchopil jeho dlaň do své a než se Albus nadál, už mu na ni vtiskl lehký, sotva zaznamenatelný polibek.

Byl jeho chováním tak zaražen, že se nezmohl ani na slovo. Z transu jej dostal až Batyldin káravý hlas.

,,Ale Gellerte, copak je Albus dívka?" s nesouhlasným mlaskáním upravila gladioly v křišťálové váze.

,,Omlouvám se. Ještě jsem neslyšel vaše jméno," ozval se melodickým hlasem Gellert a zvědavě na něj zamrkal, jakoby snad Batyldu ani neslyšel.

,,Albus Brumbál," vysoukal ze sebe. Zdálo se mu to, nebo to Gellerta Grindelwalda vůbec nevyvedlo z koncentrace? Skoro to vypadalo, že jeho jméno již věděl dopředu.