Černobílý svět ✔️

12.

První hodinu Ellise úplně vynechala, protože se musela seznámit se školním řádem a se samotným ředitelem. Kupodivu to byl běloch.

„Posaďte se, slečno Royes,“ ukázal na kožené křeslo a vytáhl si její složku. Ellise se nervózně krčila a prohlížela si tmavou kancelář a několika diplomy na zdech.  „Jdete pozdě,“ zvedl husté obočí od papírů a káravě se na ni díval.

„Já se omlouvám, ale zaspala jsem, přiznávám,“ řekla narovinu.

„Jste upřímná, toho si cením, ale raději mám dochvilnost. Pojďme rovnou k věci. Vaše složka je velmi zajímavá. Kapitánka roztleskávaček, premiantka, ředitelka školské rady a…,“ naklonil hlavu na stranu, „výherkyně zpěvácké školní soutěže už čtvrtým rokem. Obdivuhodné.“

„Děkuji,“ řekla skromně.

„Není zač. Jen se obávám, že zde vám to bude k ničemu. Tady nic takového nevedeme. Naše škola žije jediným, a to je basketbal. Žáci sem nechodí pro dobré známky, ale aby se pobavili. Slezli s kamarády a štvali učitele. Náš pedagogický sbor je komedie. Vlastně přijmu každého, kdo by stál o to zde učit. Je vás tu škoda,“ řekl ostře. Šlo na něm vidět, že ho to samotného mrzí. Že si představoval něco jiného a že by dal cokoliv za další studenty podobné Ellise.  „Tady vás nic dobrého nečeká,“ jako kdyby jí od školy odháněl.

„To vím i já, ale abych k vám byla upřímná. Můj biologický otec mě vyrval z mého domova. Odtrhl mě ze školy, kterou jsem milovala, od rodičů, od přátel a lásky,“ opřela se, „takže už je mi všechno jedno. Dodělám tenhle ročník a mizím na vysokou, kde budu trávit i víkendy, jen aby se sem nemusela vracet.“

„To muselo být traumatizující,“ opřel se lokty o stůl a přiblížil se k ní, jako by ho to téma zaujalo.

„Ještě stále je.“

„Dobrá,“ prudce vstal a předal jí lejstro. Zde jsou váš rozvrh. Váš otec vám vybral předměty, takže se stavte za mou asistentkou. Ona vám dá učebnice a taky k vám bude přidělej jeden žák, který vás provede školou. Přeju klidné studium na naší škole,“ natáhnul k ní ruku. Ellise se zvedla a přijala ji.  

„Děkuju, a na shledanou.“ Pak už se vydala za asistentkou, která jí dala učebnice a chvilku počkala na svého průvodce.

„Ellise, dovolte, abych vám představila Palmer,“ mladičká asistentka s copánky po celé hlavě, ukázala na dívku, jež vypadala tak trochu jako z jiného světa. A to doslova. Její účes připomínal leguána. Oči lišku a rty opici. Měla je strašně veliké.

„Zdar, vápno. Tak jdem tě seznámit s touhle černoškou školou,“ promluvila na ni naprosto s ignoranstkým přístupem.

„Jako fakt? Vápno?“ vytáhla obočí až do stropu. „Tak bílá zas nejsem,“ vrátila obočí zas zpět.

„No, ale černá taky ne,“ usmála se, čímž vzbudila mnohem příjemnější dojem.

„Já ti teda budu říkat inkouste. Bude ti to vyhovovat?“

„Dámy, nechte toho. Palmer, přiřadila jsem ti Ellise, protože jsi kamarádka se všemi, tak prosím…,“ napomenula je asistentka a mile se usmála. Palmer tedy sundala svou tvář tvrďačky a nasadila svůj originál. Nic se ale nezměnilo. Jen její mluva přestala být jako z gangsterských filmů.