Černobílý svět ✔️

13.

„No to snad není možný. Už zase se mi někdo dostal do skříně,“ nadávala Ellise, když už z dálky viděla rozbitý zámek.

„Cos tam měla dneska?“ pousmála se Palmer.

„Knížku.“

„To buď v klidu, tu ti tady nikdo nesebere. Hele, měla by sis pořídit něco, co tvé věci líp ochrání,“ opřela se o protější skříňky a čekala, až Ellise zjistí, co jí chybí dnes. Naposledy to byla rtěnka, pak lesk, předtím MP3 přehrávač, značková mikina.

„Nenávidím to tady!“ zařvala, až se za ní otočilo několik hlav. „Co čumíš!“ vyprskla na kolemjdoucího černocha.

„Uklidni se. Něco vymyslím. Neboj,“ Palmer ji pohladila po rameni. „Musím jít na hodinu, tak se drž,“ s lítostí se na ni podívala. Moc Ellise neznala, ale nějakým záhadným způsobem si ji oblíbila. Vlastně ji neznala vůbec. Jak moc poznáte někoho za dva dny Jediné, co o ni věděla, bylo to, že umí dobře zpívat.

Ellise si ještě před hodinou zašla na záchod. Už od rána má špatnou náladu. Lukas se jí neozval na včerejší zprávu. Máma zněla po telefonu nemocně. Táta smutně. Holky... ty jediné ji dokázaly rozveselit. Ale po ukončení hovoru na ni zas padla deprese. Do toho se Jack rozhodl, že jí po škole vyzvedne. Prý jí chce něco ukázat. Sice si to nerada přiznala, ale docela by se jí šikl Calvin. Ten kluk jí uměl rozesmát. Zapadla na toalety, po jejich zdech bylo několik nápisu. Vlastně byly celé popsané. Zalezla do kabinky, ale jen co za sebou zavřela dveře, někdo hlasitě padl na toalety. Byl to muž a s ním ještě někdo. Polekané sebou trhla, ale nic neřekla. Jen poslouchala.

„Nebudu ti to opakovat. Chci zpátky svoje prachy,“ ten kluk použil tak děsivý hlas, že se Ellise málem počůrala.

„Já teď nemám. Dej mi prosím čas do konce týdne,“ byla to nějaká holka. Hlas se jí třásl od pláče.

„Neměla sis to svinstvo ode mě kupovat, když nemáš prachy,“ zavrčel.

„Oscare, prosím.“ To jméno jí něco říkalo. Oscar, Oscar... jo, znala ho, určitě jo, jen netušila odkud.

„Drž hubu, ty děvko,“ jeho hlas nabral na hrubosti a síle. Pak Ellise zaslechla ránu a dívčí výkřik. „Vezmu si aspoň něco.“

„Ne, prosím, nedělej to. To bolí.“

„Drž hubu!“ zas ji praštil.

„Nech ji být!“ Ellise ani netušila, co dělá. Otevřela dveře své kabinky a vykřikla na toho troufalce. Jo, věděla, že ho znala. Byl to ten týpek, před kterým ji zachránil Calvin.

„Hele, koho jsem tu potkal, bělobu,“ s nepříjemným úsměvem, ze kterého mrazilo se zvedl z vystrašené černošky a přešel k Ellise. Jakmile holka v tísni poznala, že může utéct, vzala nohy na ramena. Normálně tam Ellise nechala samotnou. „Jsi nějaká drsná, ne?“ udělal krok k ní. Ellise udělal kro dozadu.

„Jestli se mě jenom dotkneš, zabiju tě,“ zvedla hrdě bradu. Jenže Oscar se jí jen vysmál. Smál se, jako by řekla nějaký vtip. Pak ji rychle chytil pod krkem a druhou rukou ji chytil zezadu za vlasy. Ellise se hlasitě nadechla a zavřela oči.

„Koukej se na mě, ty couro,“ promluvil blízko jejich rtů. Cítila zápach cigaret. „Řekl jsem čum na mě,“ zatahal za vlasy a posílil stisk na krku. Otevřela tedy oči tak, jak si přál. Koukala mu do černých duhovek plné nenávisti. Srdce jí bušilo jako o závod a do očí se jí hnaly slzy. K tomu se skoro nemohla nadechnout, jak moc jí mačkal hrdlo. „Na co si to hraješ?“ naklonil hlavu na stranu. „Ty ještě nevíš, kdo jsem. Už dvakrát jsi mě nasrala. To není moc dobrý, protože já neodpouštím. Nikdy. Budu tě muset potrestat,“ pustil jí vlasy a z kapsy vytáhnul vystřelovací nůž. Ellise vytřeštila oči děsem.