Černobílý svět ✔️

33.

Ellise poslechla radu Palmer. Nechala Calvina pár dní být, ale nevydržela to déle než dva týdny. Přemýšlela nad tím jak zařídit, aby s ním byla o samotě. Jako první vyzkoušela čekání za dveřmi. Každé ráno poslouchala, až zaslechne Calvina otevírat. Hned, jak se tak stalo, otevřela a vyšla na chodbu, pozdravila ho, ale on kolem ní jen prošel. Její nadšení bylo fuč. Ale nehodlala se vzdát. Zkoušela to dál. Každé ráno to opakovala a Calvin se tvářil pokaždé stejně. Den ode dne jí to štvalo víc. Proto k tomu přidala ještě jakože náhodné setkání na chodbě školy. Zas ji jen obešel. Ale Naděje umírá poslední.

****

„Calvine,“ zavolala už po třetí Ellise, ale on dělal, že jí neslyší. „No tak, Calvine,“ doběhla ho. „Nezlob se už na mě, prosím. Jsi můj nejlepší přítel. Byl jsi jediný, kdo při mně stál, když jsem sem přišla. Nechci, abys dělal, že neexistuju. Podívej se na nás,“ ukázala na svůj bledě modrý talár. Na ten samý, co měl i on. „Maturujeme. Máme konec roku. Měli bychom se smát, spolu.“

„Já se s tebou chtěl smát.“ Bylo to neskutečný. On na ni promluvil.

„Ale jinak, než to myslím. Je mi líto, pokud jsem ti dala nějakou naději. Všechno je to moje vina. Tys mi podal prst a já ti sežrala ruku. Omlouvám se,“ oči se jí zaleskly slzy, ale ona odmítala plakat. Dneska ne. Má svůj velký den a přišla se usmířit.

„No, i já na tom mám svůj podíl. Sváděl jsem tě,“ nakonec polevil.

„Jo, to teda sváděl a neposlouchals mě,“ přimhouřila na něj oči.

„Myslel jsem, že ses mi přišla omluvit,“ zkřížil si ruce na prsou.

„Jo, pardon, nechala jsem se trochu unést,“ usmála se. „Takže všechno dobrý?“ natáhla k němu ruku.

„Všechno dobrý,“ její ruku přijal a stáhl si ji do objetí. „Mám tě moc rád, Ellise.“

„Chyběls mi.“

„Víš, že si na tebe počkám, že jo?“

„Jojo, ty kecko,“ poplácala ho po zádech. Byla neskutečně šťastná, že ho má zpět. Celý měsíc byla bez něj a teď ho má zpět. Ale dnes odjíždí s babičkou do Evropy a nechce s ním být rozhádaná.

****

Do oblak se vzneslo nespočet čepců maturantů, čímž byl jejich školní rok definitivně ukončen. Calvin pronesl krásnou závěrečnou řeč a všichni si převzali diplomy. Byla to jedna velká sláva. Už zbývalo jen několik fotografií na památku, což Jack trošku přeháněl. Potřeboval fotku tady a támhle a téhle pozici a v takové i Margareth se mu posmívala.

„Jsem tak ráda, že jsi tu zůstala až do mé maturity,“ objala ji Ellise.

„To bych si nenechala ujít, zlato,“ pohladila ji po tváři a smutně se na ni podívala. „Táta by na tebe byl hrdý,“ brada se jí, při vzpomínce na manžela rozklepala a v očích ji pálily od slz.

„Já vím, mami,“ znovu jí pevně objala a rychle zamrkala, aby zahnala slzy. Bylo jí líto, že tu otce nemá.

„Ellise, mám pro tebe dárek,“ vyrušil je Jack. Usmíval se, jako by něco vyhulil.