Černobílý svět ✔️

14.

„No to je dost!" vyjela Ellise do mobilu, když jí volal Lukas přes videohovor.

„Co se ti stalo?" zhrozil se při pohledu na její zalepenou tvář. „Do prdele, tohle je snad hroznej sen!" zavrčel. „Jedu tam a ty mi ukážeš, kdo si na tebe dovolil," už vstával.

„Luku, ty ses zbláznil!" usmála se.

„Byl to on, že jo? Je mu to jasný, ten parchant!" bouchnul do stolu.

„Luku, dost! Nikdo mě nenapadl. Jack se ke mně chová hezky, bohužel," protočila očima. „Jen jsem spadla a trochu se u toho poškrábala." Lež jako věž, ale milosrdná lež je lepší, než kdyby řekla pravdu. V tomhle případě stoprocentně. „Raději mi řekni, proč ses mi už dva dny neozval!"

„No," poškrábal se na hlavě. „Měl jsem toho moc," dodal.

„Moc, Luku?" přimhouřila na něj oči.

„Jo, chystáme se na tůru s rodeem. Omlouvám se, vím, že jsem tě teď pár dní zanedbával, ale Ellise...,"

„Co?"

„Já jen nevím... Nevím, jak to bude dál," podíval se na své ruce a pak zas na ni.

„Jak jako nevíš? Co jako nevíš?" narovnala se. Tohle se jí nelíbilo. Lukas byl vždycky upřímný, takže to očekávala i nyní. Jenže něco v ní, jí napovídalo, že to nebude dobré.

„Prostě mi strašně chybíš. Já nevím, jak to bez tebe vydržím. Nevím, co mám dělat. Šílím z toho a mám strach, že to nevydržím," zajel si prsty do vlasů.

„Co mi tím chceš říct, Luku? Prosím tě mluv a nenatahuj to," chtělo se jí plakat. Jako by tušila, že se blíží jejich konec.

„Oukej, chci za tebou. Přemýšlel jsem a naši to chápou. Odstěhuju se za tebou," v tu chvilku se stalo to, že Ellise spadl obrovský kámen z hrudi, ale zas na ni padla tíha viny. Lukas chce všechno opustit jen kvůli ní. Bože, existuje na světě lepší chlap, než je on? Ne. Ale tohle mu nemůže dovolit.

„Lásko, já si neskutečně vážím toho, že se chceš kvůli mně zdát všeho, co máš rád, ale nemůžu ti to dovolit. Jde jen o čtyři měsíce, to vydržíme. Pak půjdeme spolu na vysokou, jak jsme celou dobu plánovali. Zkusím se domluvit s Jackem. Možná by mě na víkend pustil domů," věděla, že je to předem prohraný boj, ale za zkoušku nic nedá.

„Je to tak těžký... Byl jsem zvyklý na to, že jsi byla pořád u mě. Měl jsem tě k dispozici a najednou tu nejsi," nakouknou za sebe. „Jo, mami, hned jsem tam," zavolal na matku, která ho volala k jídlu.

„Musím jít, ale ještě se ozvu. Ty se zkus tedy domluvit s tím kreténem a dej mi vědět. Pá a miluju tě."

„I já tebe. Pá."

„Jacku?" našla ho v kuchyni, jak chystá večeři. Strašně nerada s ním mluvila. Vlastně s ním mluvila, jen když musela.

„Ahoj, chystám večeři. Určitě už máš hlad. Hele, něco mě napadlo," mluvil a zároveň létal kolem linky.

„Zpomal, prosím tě," posadila se na židli a vzala si do ruky jablko.