Černobílý svět ✔️

16

„Ellise!" volal Lukas. Zastavila se, i když se jí vůbec nechtělo. Měla strašný vztek, i na něj, i přesto, že on nic neudělal. Prostě měla nervy na celý svět. Přijela za rodiči a oni si ji chtěli koupit. „Vážně jdeš radši za ním?" vyšvihl ruku někam do tmy.

„A co mám jako dělat? Možná to bude znít divně, ale já ho začínám chápat."

„Jsi s ním pár týdnů a jsi na jeho straně.?Obracíš se zády k těm, který znáš celej život, kvůli chlapovi, který ti zničil život?"

„Lukasi," vydechla. Netušila, jak mu to vysvětlit. Vlastně... sama to nechápala, ale věděla jistě, že Jack asi nebude takový, jaký si myslela.

„Co?"

„Já nevím... nevím co mám dělat!" vykřikla. „Prostě nevím," řekla už v pláči. Její emoce létaly nahoru dolů. Jako by byla těhotná, což rozhodně nebyla.

„Ell, nechoď za ním. Naši nejsou doma... Pojď ke mně," natáhl k ní ruku. Nemohla uvěřit tomu, že by s ní chtěl být i přesto, že se chová jak blbka.

„Vážně to chceš?" projistotu se zeptala.

„Jo, přijela jsi a já nevím, kdy tě zas uvidím. Rozhodně nechci, abys byla jinde než u mě nebo u rodičů." Pustila kufr a utíkala mu do natažené náruče.

„Jsi ten nejlepší kluk na světě," pevně se ho držela kolem krku. 

....

Leželi v objetí a navzájem se hladili. Těla se jim chvěla po už několikátém sexu. Jako by chtěli dohnat ztracené chvíle. Nic si neřekli. Jen na sebe koukali a mlčeli.

„Kdo je ten kluk, co se s ním bavíš? Ten Harlemskej král," prolomil ticho a pousmál se. Ellise mu zachrochtala smích do hrudi.

„Harlemskej král. Tak to mu musím říct. Myslím, že ho to pobaví. Calvin je fajn. Je to takovej sympaťák. Dělá mi dohled, aby se mi nic nestalo," protočila očima.

„A co je tohle? Moc dobře mi tě tam nehlídá," přejel palcem po její jizvě na tváři.

„Není to jeho vina. Jen jsem byla ve špatný okamžik na špatným místě," Lukovi prostě lhát nemohla. Bylo by to zbytečné. On ji má prokouknutou. Věděl vždycky líp, co by si dala spíš. Jestli zmrzlinu, nebo hranolky. Nebo co se k ní více hodí. Džíny, nebo šaty. Bílá černá. Prostě ji znal tak dlouho, že v ní četl.

„Tak nerad tě tam pouštím, když vím, že si na tebe dovolujou," cítil se tak bezmocně. Někdo ublížil jeho holce a on ji nedokázal ochránit.

„Není to tak zlý. Jen si musíš dávat bacha na ty špatný. Potkala jsem pár dost zajímavých lidí. Třebas Palmer. Šílená černoška s nebeským hlasem. Je neskutečný, jak zpívá."

„A co ty tvoje vokály?"

„Jo, na to se těším. Jack má nahrávací studio a tam jsem ji potkala. Dovolila mi si zazpívat a líbila jsem se jí. Ty, Luku," zvážněla.

„No?"

„Myslím si, že Jack vážně nebude takovej hajzl, jak jsem si myslela. Vyprávěl mi o něm a...," nějak netušila, jak tu ženu nazvat. „Ní," dodala. Ano, bylo v ní něco, co jí nutilo a té ženě přemýšlet jako o matce, ale brala ji tak?

„A?" i jeho tohle celkem zajímalo. To, že je Ellise adoptovaná mu nevadilo. Spíš se děsil toho, co to s ní začíná dělat. Bál se, že už se mu nevrátí, nebo že z ní bude někdo jiný.

„Já nevím. Bylo to... smutný. Vážně se milovali a pak.. Pak je od sebe odvlekli, jako by byli jen pěšáci v jejich stupidní hře. Víš, napadlo mě, že kdyby je nechali spolu, mohli to být dva stejně šťastni lidi, jako je moje máma s tátou. Já bych teď neřešila takový blbiny a měla svou rodinu jako každý normální dítě. Jako máš třeba ty." A přesně tohohle se Lukas obával, že začne přemýšlet nad tím coby kdyby. Věděl, že je to normální. Že to k tomu všemu patří, ale vážně se bál, že jí nakonec nebude vadit ani vzdálenost, která je dělí. Stal se z něho sobec. Chtěl mít Ellise jen pro sebe. Chtěl, aby vedla svůj starý život, aby nepátrala v minulosti a žila přítomnosti. I přesto, že by se v její situaci choval úplně stejně jako ona.

„A co se vlastně stalo?" chtěl to vůbec vědět? Sám netušil. Jen poslouchal Ellisino vyprávění. Ano, byl to smutný příběh a on za žádnou cenu nedopustí, aby ten jejich dopadl stejně. 

....

„No kde jsi?" vyletěla Nataly.

„Kde jsem?" zarazila se Ellise.

„Všude jsem tě hledala!" řvala Nataly.

„Taky tě ráda vidím, kámoško," zasmála se a šla ji obejmout.

„Ne, tak jednoduše se z toho nevykroutíš," dala si ruku v bok a natáhla k ní ruku, čímž ji zastavila. Ellise dala ruce vzhůru a vyslechla si, co jí chce Nataly říct.

„Byla jsi u něj," ukázala na Lukase. „Byla jsi doma a na mě jsi se vysrala," dala v bok i druhou ruku.

„Omlouvám se," dusila v sobě smích, „ale nechtěla jsem k tobě přijít bez dárku. Dneska jsem ti chtěla jít koupit něco krásnýho a jít s tím za tebou, ale když už jsi tady, tak asi nic," narychlo si vymyslela výmluvu.

„Ne, ne, ne , ne. Já mám lepší plán. Jdeme nakupovat," zapištěla, až z toho Lukasovy málem odpadly uši.

„Bože, jen to ne," řekla potichu Ellise a podívala se na Lukase, aby ji zachránil. Ale ten ji v tom nechal.

„Musím zavolat Lau, ta bude štěstím bez sebe, až zjistí, že jsi tady a že jdeme nakupovat," vytáhla telefon a až pak, s mobilem u ucha, objala Ellise. „Chybělas mi, kočko," políbil ji na tvář. „No nazdar, Knihovno," vyjekla do mobilu a šla volat stranou.

„Nedovol jí, aby mě tak šikanovala," opřela se o futra a dívala se na Nataly, jak chodí po verandě sem a tam a zas vyhrožuje Lauren, že ji zapálí knihovnu. Vážně se začínala obávat, že své výhrůžky jednou uskuteční.

„Jen si to užij. Já musím stejně trénovat. Uvidíme se potom," chytil ji za boky a políbil.

„Jo, jen chci ještě skočit za našima. Nemůžu odjet a neusmířit se."

„To je dobře, zlato. Užij si nákupy," šibalsky se usmál, když se k nim vracela Nataly a dala Ellise minutu na to, aby se oblékla a opustila Lukasův dům.