Černobílý svět ✔️

3.

Celé dva dny bylo v domě neskutečné ticho. Všichni kolem sebe jen chodili, aniž by vydali hlásku. Seděli u večeře a dlabali se v jídle. Margaret trávila dny uklízením a Bobby prací. Ellise se tahle situace vůbec nelíbila. Kdykoliv se snažila s jedním z nich navázat komunikaci, bylo to zvláštní. Maminka se skoro rozplakala a tatínek ji zas obejmul, jako by to mělo být naposledy. Ta situace se nedala dále snést. Proto se rozhodla, že stráví víkend u svých kamarádky Nataly, kde přespala i Lauren.

„Dneska je mejdan u Williho. Co kdybychom se hezky oblíkly a šly se trochu odreagovat,“ navrhla Nataly a shlédla svůj okouzlující vzhled v zrcadle. Byla to typická blondýnka s dlouhými nohy a neskutečně krásnou pletí. Také si toho byla vědoma a moc ráda to využívala.

„Nechce se mi,“ odfrkla si Lauren a zavřela rozečtenou knihu.

„A co bys chtěla?“ prudce se k ní otočila. Nějakého prince z tech tvých románů,“ ušklíbla se. Ellise se tiše uchechtla. „A ty se nesměj!“ zpražila pohledem i ji. „Moc dobře vím, že si celou hodinu píšeš s Lukem. Proč jsi tady s náma, když jsi myšlenkama u něj. No?“ stoupla si a dala ruce v bok.

„Já bych ale šla,“ nešla, ale nechtěla Nat ještě víc naštvat. „Jen mi musíš půjčit něco na sebe,“ řekla. V tu chvilku se blondýna rozzářila jako halogen.

„Co ty, šmudlo,“ natočila se na Lauren, která se opět začetla. „Ona už zase čte! Jestli mi řekneš, že nejdeš, rozbiju ti brejle a pak se teprve uvidí, co budeš číst.“ Lauren se chytila za brýle a odhodila knihu, aby jí Nataly neublížila.

„Já bych asi taky radši šla,“ řekla v tichosti. Taková ona byla. Tichá myška, co se raději drží stranou. Věčně ponořená do knih a s vlasy v ohonu. Ty tři byly každá jiná. Nataly svérázná, dominantní, krásná a hlavně šílená. A naše Ellise byla hodná holka. Lidi si získala svou čistou duší, přirozenou krásou a laskavým srdcem.

„Do hajzlu, my jdeme pařit!“ zajásala Nataly a rozeběhla se do šatníku, kde se málem přerazila o svou drahocennou sbírku bot. Ellise se jen s úsměvem podívala na Lauren a pokrčila rameny.

„Nebude mě chtít zase vylepšovat, že ne?“ zeptala se Lauren se strachem v očích.

„Lauren, koukej, co pro tebe mám,“ natřásala Nataly s kraťoulinkými šaty bez ramínek.

„Proboha,“ zděsila se, načež Ellise tlumila smích do hřbetu ruky.

K Williamovi dorazily něco po jedenácté. Už z dálky slyšely hrát hudbu. Jakmile se však dostaly dovnitř, zalehly jim uši. Podle kluka, co se houpal na lustru, který se s ním po chvilce utrhnul, byla párty perfektně rozjetá.

„Jo, dneska to tu bude ještě hodně zajímavý. Skočím nám pro pití.“

„Hlavně nic s alkoholem,“ volala na ni Lauren.

„Víš, že je to zbytečný?“ Ellise si prohlédla její šaty. „Stejně jako s tímhle, ale musím uznat, že ti to vážně moc sluší. No nic, já jdu najít Lukase,“ mrkla.

„Ty zrádkyně, tak takhle to je. Proto jsi chtěla jít na tuhle párty. Nenávidím tě Ellise Royes!“ křičela, ale to jí bylo prd platné. Ellise se na ni jen s úsměvem otočila a zamávala. Pak už se brodila davem lidí. Když spatřila toho, jehož hledala, šla rovnou za ním. Bez jediného slova ho vzala za ruku a odtáhla ho někam, kde byl klid.