Jungkook byl zklamaný, ale co mohl čekat. Sám věděl, že je Taehyung opilý. Byl natolik zklamaný, že blonďákovi neodpovídal ani v úterý. Taehyung si byl nejistý, čím dál více, ale bál se setkat s Jungkookem a očividně mu došlo, že se asi něco stalo. Proto se dnes rozhodl navštívit Jungkooka po práci. Moc dobře věděl, že brunet končí v práci pozdě večer, takže to bral spíš jako pozvání na den poté, nebo třeba až o víkend. Sám měl práce nad hlavu, zkouškový termín se blížil a Taehyung potřeboval pilně pracovat.
Po skončení večerní přednášky, která byla právě na pozdní večer přesunuta, se vydal směrem k malému obchůdku. Po cestě si zapálil cigaretu a poslouchal písničky. Cesta ubíhala rychle, takže se musel ještě na chvíli zastavit venku a dokouřit. Jungkook přerovnával hry v oddělení pro PlayStation a broukal si při tom. To ještě netušil, co ho čeká za návštěvu.
Jungkook zvedl hlavu, aby zkontroloval, kdo přišel a jen co zjistil, že je to Taehyung zase se radši skrčil. Taehyung ho ale stihl vidět. Kolik mu sakra je, aby se schovával za regály? Pomyslel si posměšně Taehyung a vydal se jeho směrem. Jungkook dělal jako kdyby nic a už přemýšlel, jak se z toho vykroutit. „Um ahoj." mávl na sklánějícího se bruneta Tae. Nemohl se vyvarovat letmému pohledu na jeho pozadí, které bylo dokonale stvořené. „Ahoj." řekl nezaujatě a pokračoval v přeskládávání. Choval se jako dítě, spíše tak reagoval. Ale to patřilo k jeho kouzlu.
„Proč mi neodpovídáš Jungkooku?" zeptal se vážně Taehyung a propaloval mladšího nepříjemným pohledem. Trochu se zlobil, protože ho to dětinské chování chvílemi štvalo, i když on sám se občas ještě choval, jako malý. „Já nevím..." mluvil zaraženě a zvedl k druhému pohled. Věděl, že to dlouho nevydrží, nedokáže tak dlouho vydržet předstírat nezájem. „Můžeš si na chvilku zajít ven, jen před obchod?" cukly koutky blondýnovi a očima poukázal na dveře ven. Byl lstivý, protože věděl, že Jungkook bude brzy končit a tak udělá to co chce. „Za chvíli končím, počkáš na mě venku tak 15 minut?" Taehyung myslel správně.
❀
Brunet už převlečený do civilu s tmavě modrou bundou přehozenou přes ramena vyšel ven. Na lavičce naproti seděl druhý muž a v ruce držel dva kelímky od pití. Jungkook se nad tím musel pousmát, protože v tomhle se Tae nezměnil. Přešel tedy přes ulici a přisedl k Taehyungovi na druhý konec lavičky. „Na musíš mít hlad..." usmál se zářivě blondýn a podal mu skořicovou taštičku a kelímek kávy. Kooka to potěšilo a přeci jen se taky usmál. „Díky" přijal nabídku a jejich prsty se jemně dotkly. Taehyung nenápadně sledoval po očku mladšího reakci a musel se pousmát. „Pospícháš domů?" zeptal se starší a vytáhl krabičku cigaret. Jungkook chvíli přemýšlel, ale pak odpověděl potichu a zakousl se. „Ani ne." Taehyungovi tedy odpadla možnost ho pozvat jiný den, ale moc mu to nevadilo.
„Kouříš ještě?" pobídl mladšího a usmál se. Už nekouří, protože přestal kvůli člověku, který mu zrovna nabízí cigaretu. „Už ne, ale že jsi to ty tak si dám." zaflirtoval nechtěně, což způsobilo lehké začervenání obou. „Um je mi to trapný, ale... No máš teď někoho?" Opravdu trapná otázka. Tak trapná, až se tomu Jungkook musel zasmát. Tae mu nenápadně položil ruku na stehno a s otázkou jestli může se podíval na bruneta. Mladšímu jen dotyk toho druhého dělal divy v břiše, na srdci a v hlavě. „Mám a jsem s ní šťastný."
Taehyung byl zklamaný a naštvaný zároveň. Proč tedy dopustil, aby se mezi nimi něco takového dělo! On nebyl při smyslech, neuvědomoval si, jaká je to chyba. Jungkook byl zmatený, zmatený sám v sobě. Nedokázal se pro tentokrát vinit. „Dobře, je mi líto, že jsem tě zdržel." zvedl se blondýn z lavičky a chystal se odejít. Byl tak naštvaný, ale nedal to znát. Věděl, že by tím jen ublížil mladšímu. Hodil cigaretu na zem a zašlápl jí vyleštěnou lakýrkou. Mávl rukou na osobu sedící na lavičce s pohledem dole, takže to ani nemohl vidět. „Počkej!" rozmyslel si najednou Jungkook. Taehyung se zmateně poohlédl. Jeden polibek a spousta dalších slz. Slz, které nevěděly pro co plakaly. „Už mě nikdy neopouštěj!" rozpojil polibek brunet a utřel si rukávem slzu tekoucí z levého oka. Chytl Taehyungovu ruku a hned ji pustil. Otočil se na podpatku a odešel k autu, které měl zaparkované nedaleko.
Oba byli zmatení...
A zase se nic nevyřešilo, jen přibyly další problémy.
ČTEŠ
play agaιn?
FanfictionPOKRAČOVÁNÍ GAME OVER Kdo by mohl uvěřit, že se dá tahle hra hrát znova? Taehyung ano.