play agaιn?

❀8❀

      Atmosféra začala trochu houstnout a oba dva to cítili, takže jí Jungkook chtěl trochu uvolnit. „Ale to je v pořádku nezazlívám ti to, i přes to, že nevím co se stalo." usmál se a chopil se onoho šálku, po kterém se původně natahoval. „Asi to budeš chtít vysvětlit, co?" zazubil se falešně Tae a začal uvažovat, že mu řekne, co se po Silvestru předešlých 2 let odehrálo. „Možná..." odpověděl mladší potichu a prahl po odpovědi. Celou tu dobu si to dával, za vinnu, protože se chvílemi choval tak zle a odtažitě, proto ho blondýnek odmítl... 

     Taehyung si hlasitě oddechl a pustil se s nechutí do vypravování. „Jak jen začít... No prostě jsme se od té určité doby moc nebavili a nemyslím si, že je to vinna jen jednoho z nás. Každopádně před Vánocemi jsem byl ještě rozhodnutý, že... Že ti tu šanci přeci jen dám... Já vím to bylo docela troufalý. Jenže rodiče se rozhodli očividně jinak. Museli jsme se stěhovat, abych se dostal prý na lepší školu... Což mi bylo trošku podezřelé, ale to není podstatný. Takže jsme se odstěhovali a vím, že to zní jako výmluva, ale nemám důvod být neupřímný, potom se mi rozbil mobil... Respektive jsem ho utopil, takže jsem si i změnil číslo." povzdechl si zmořeně Tae a zakončil tak tím svůj monolog. Sám se sebe stále ptal, že nebyl moc vhodný čas na toto téma, tak proč začal vyprávět. 

     Kook byl potichu, možná se snažil vstřebat, to co mu Taehyung řekl, nebo jen neměl slov, protože ta povídka nedávala moc smysl. „Takže, jak se do mojí schránky dostal ten náramek?" zamyslel se Jungkook nahlas. „Na Vánoce jsem si udělal menší výlet a pak jsem z toho měl trochu průšvih." zasmál se trochu blonďák a dopil svůj nápoj. „No jo, to jsem mohl čekat..." povzdechl si falešně zoufale Jungkook a pak se začal smát. 

❀

     Snad každý by si myslel, že dvojice chlapců, není pár, ale dva nejlepší přátelé. Oba se snažili, aby to tak vypadalo. Ale cítili se jinak než přátelé. Netroufali si na velká gesta, která by nevypadala přátelsky a myslím, že není divu. 

❀

     Nastal čas loučení a oba si tento den rozhodně užili na plné čáře. Byli šťastní, skoro jako kdyby to bylo jejich první rande.  Nechtěli se loučit, ale již bylo pozdě a smrákalo se. Nikde se nechtěli toulat, takže na konci jejich procházky parkem, při západu slunce, to pro dnešek končilo. Objali se a byli by se i políbili na pusu, Jungkookovo svědomí ho zastavilo a raději se tedy rozloučili. Spokojenost z nich jen čišela a to to byla jen přátelská schůzka.  

---------------------

Nemám nápady a taky to tak vypadá, ale nechci, aby jste zapomněli, kde jsme skončili. 

wow jsem fakt milá xd