play agaιn?

❀ 7 ❀

     Ještě toho dne se Jungkook vrátil domů kousek před půlnocí. Přítelkyni odbyl tím, že prý zrovna dnes dělal inveturu a je unavený. Ona stejně nevěděla v jakém datu, nebo co že to přesně ta inventura je. Proto se společně uložili a usnuli. 

  ❀  

     Na druhou stranu blondýn dorazil domů hned po incidentu. Neměl náladu se někde poflakovat a přemýšlet nad tím, co by, kdyby. Ale jedno bylo jisté. Byl naštvaný a uražený. Naštvaný, protože mu vadilo, jak zbaběle se zachoval a chtěl odejít hned po té, co mu Jungkook sdělil zprávu, že už někoho vlastně má. A pochopitelně byl uražený kvůli tomu, jak se brunet zachoval. Né, že by mu to vadilo, nebo mu to bylo příjemné, ale zkrátka se v tom nevyznal a to ho dovádělo k šíleným myšlenkám, které on nesnášel. 

     Občas Taehyung rád vzpomínal na ty chvíle, kdy spolu trávili čas společně. Chybělo mu to, ale zároveň to nenáviděl. Po tom, co Jungkooka znovu potkal, po takové době se mu všechno vrátilo... I vzpomínky na to, jak moc ho miloval, ale přeci jen se ho dokázal vzdát. Dlouhou dobu se tím trápil a nedokázal si připustit, že byl tak moc hloupý.

     Ale nikdy na něj nezapomněl.   

  ❀   

     Pár dní se tihle dva nemohli odvážit vidět jeden druhého. Taehyungovo srdce ho chtělo tak moc vidět, i když rozum říkal něco jiného. Jungkook si byl nejistý, nebylo to pro něj moc veselé období a to ještě nevěděl, co ho bude čekat dnešního, tedy sobotního večera. Samozřejmě, že se chtěli oba vidět, ale v každém zbyla ještě ta trocha pubertálního chování a čas dospívání je bude stále čekat. Proto si po nudně stráveném dopoledne Jungkook řekl, že je na čase zakročit, jinak by ho mohl ztratit tentokrát už na věky.  

     Takže se oba chlapci domluvili, že spolu chtějí strávit nějaký ten čas. Taehyung na lehko oblečen ve svém dlouhém kabátě černé barvy čekal, před nákupním centrem a sledoval postavu pomalu se přibližující k němu. Ještě naposledy zkontroloval stříbrné hodinky o které cinkl náramek z toho stejného materiálu. Pousmál se a to už se před ním krčil tmavovlasý brunet. 

       „Ahoj" usmál se Jungkook a nebyl si jistý jestli nemá Taeho obejmout. Naštěstí Taehyung neváhal a objal Jungkooka dřív, než se stačil rozmyslet. „Ahoj" pozdravil na oplátku vyšší a trochu se odtáhl, aby se Kookiemu podíval do tváře. Oba trochu znervózněli, chlapce oblečeného v kabátu napadlo, něco šíleného, ale během vteřiny se zase vzpamatoval. Raději se odtáhl a nervózně se usmál. Políbit ho by byla přeci šílenost. Pomysleli si oba a vyrazili nakupovat, jak se už předtím dohodli. 

     „Tak kam chceš jít, jako první?" usmál se chlapec v moderní bundě tmavě modré barvy. „Nesedneme si někam na chvíli?" navrhl s úsměvem na rtech Tae. Atmosféra byla kupodivu velice příjemná, i když by komukoliv mohlo připadat, že by nemusela být. Usedli tedy do první kavárny, která jim padla do oka. Kvůli blížícímu se podzimu si chlapci objednali něco teplejšího a posadili se do rohu malé kavárničky. Vonělo to zde kávou a vše bylo sladěno do černé, bíle a arabské mocca barvy. 

     Ze začátku ani jeden nevěděl, jak začít nenucenou konverzaci, která by byla příjemná pro oba. Když se hnědovlasý Jungkook natahoval pro šálek kávy z poza rukávu mu sjel po ruce stříbrný náramek. A to naprosto identický tomu který nosil na ruce den co den Tae, aby nikdy nezapomněl. Téhle samé drobnosti si po chvíli všiml i sám Kook. „Myslel jsem, že si ho v životě nevezmeš na ruku..." pousmál se smutně Tae a opatrně chytl Jungkookovo zápěstí,  aby mohl náramky dát k sobě. „Od doby, co jsi mi ho dal k Vánocům jsem ho ještě nesundal a to i přes to, že jsi odešel."

---------------------

hehe je to hovno, každopádně doufám, že máte famfárově koťátka. 

S láskou moje maličkost. <3