Vstávala na jedné malé půdě ve Washingtonu. Upřímně už ji to začínalo štvát.
Zvedla se a podívala se, jak na tom je. Měla deset dolarů v hotovosti. To jí vystačí asi na dva dny, když započítá i fakt, že chce najít nový úkryt.
Potom bude muset najít bankomat a peníze si vybrat. Podtrženo sečteno, budou zase vědět, kde je.
Cestou do obchodu už zase přemýšlela o tom blonďákovi, kterého tahala z vody. Ale proč? A jak že jí řekl: Bucky? Konečně od někoho dostala jméno. Ale co to jméno znamená?
Nebála se, že po sobě nechala nějaké stopy. Mela jenom jeden batoh, a v něm bylo všechno. Celý její svět. Větší zbraně rozebrala asi před týdnem, aby nebyla tolik nápadná. Zbytek měla pořád u sebe.
Vešla do obchodu. Už dávno si radši místo zapadlých uliček vybírala rušná místa. Nikdo přece nechce způsobit rozruch nějakou mrtvolou uprostřed Washingtonského supermarketu.
Na ruce měla rukavici. Kalhoty od své uniformy si mohla nechat na sobě, ale vršek tahala v batohu a místo toho měla triko a mikinu, které si někde vypůjčila. No, spíš ukradla. Ale vlastně to potřebovala, takže...?
Hnědé vlasy měla stáhnuté do culíku. Bylo jí víc vidět do tváře, ale řešil někdy někdo jaký má obličej? Když měla splněnou misi, dostala svoje peníze a tím to pro všechny končilo.
Chtělo to ještě nějaké ovoce. Svých peněz si vážila, ale potřebovala něco víc, než obloženou housku z chlaďáku. Švestky. Koupí si švestky. Co jsou to sakra švestky? Jedla je hodně, hodně dávno. Zkusí je a koupí si je.
V tu chvíli jí začalo být jasné, že jí někdo sleduje. Otočila se. Nemohla si ho nevšimnout, hleděl přímo na ni.
,,Bucky?"
Tady máte první kapitolu.
Mám to napsané dopředu, teď už budu jenom co nejpravidelněji vydávat. 😉
Slibuju, že se to potom o trochu více rozjede, tohle je do začátku. Kapitoly budou zhruba téhle délky, jestli vám to přijde krátké, můžete jít někam, celkem jsem se snažila.
Užívejte života!
Vaše Annie 💙
