Jen co Tony odeslal objednávku, ozval se JARVIS.
,,Tak rychle?" uklouzlo Bucky.
,,Ne, ale než se všechno vyřeší, asi zůstaneš tady. Každý Avenger tady má nějaké svoje zázemí, takže budeš asi u Rogerse," odpověděl Tony.
,,Děkuju moc za všechno."
Jedli stylem vezmi si svoji porci a někam si sedni. Mezitím na střídačku říkali něco o sobě.
,,Znala jsem tvého otce."
,,Fakt? O tobě se nikdy nezmiňoval. Furt Amerika, Amerika..."
,,Spíš jsme se párkrát potkali. Ono šlo vždycky víc o Steva."
,,A tobě to jako nevadilo?"
Zasmála se.
,,Howard, aspoň jak jsem ho znala já, byl přesně takový."
,,Nenáviděl mě."
,,To není pravda. Věděl, že se jednou chce usadit a mít nejchytřejší dítě na světě. Celý život se ti snažil pomoct."
,,Nene."
,,Ale jo. Měla jsem to stejně se svým bratrem. Chtěl být stejný jako já. Jenomže nejvíc člověka štvou jeho vlastní chyby. Takže mě štval. A... Pak padl ve válce."
Tony si v podobných situacích nevěděl rady.
,,Bože, to je mi líto."
,,To nic, stejně už je to dávno."
Utřela si rukou obě oči, kdyby se náhodou rozhodly, že budou plakat. Bylo to dávno. Ale něco se zapomenout nedá.
Aneb instantní kapitola na protažení příběhu. Moc se omlouvám...
Annie 💜
