Steve skoro proběhl celým Avengers Towerem. Občas litoval, že tam nejsou schody, protože výtah byl podle něj až moc pomalý.
,,Bucky!" vyhrkl hned jak zahlédl svoji vojačku. Seděla na zemi a něco psala.
,,Ty jsi zpátky!" zvedla se ze země a šla Steva obejmout. Položila mu hlavu na hrudník, aby slyšela jeho dech a cítila tlukot jeho srdce. Když ho objímala, cítila se bezpečněji.
Podíval se jí do těch nejkrásnějších očí na světě. Pak jí opatrně zlehka políbil. Nechtěl jí něco udělat, pořád se k ní choval jako ke křehké růži, která se poničila na mrazu. Byl to velmi krátký a opatrný polibek.
Usmála se. Takhle je to přece správně. Stoupla si na špičky, aby byli zhruba stejně vysocí a potom políbila ona jeho. Tu chvíli jim nemohl nikdo vzít, byli jako jeden celek a oba věděli že nedělají nic špatného.
,,Tohle bylo trochu..."
,,... Zvláštní."
,,Ale bylo to..."
,,Naprosto dokonalé."
,,Jo."
Nevěřícně se koukali do pomalu rudnoucí tváře toho druhého. Potom se Bucky rozesmála. Po dlouhé době se smála nahlas. Nesmála se tomu, jak je to absurdní, smála se štěstím. Pořád pevně držela Steva v objetí, asi ho už nikdy nepustí.
Dosmála se.
,,Jenom si dojdu pro něco k pití."
Když odešla, Steve zvedl ze země její diář a nalistoval datum víc jak rok zpátky.
Tadá! U psaní téhle části jsem rudla až na krku 😂. Omlouvám se za neaktivitu, Liberec měl jarňáky a já byla mimo WiFi. Teď jako náplast na čekání přijdou další dvě kapitoly, další budou obrázky!
Annie 💜
