,,To je...úžasné! " konstatovala Bucky svůj nový účes.
,,Díky!"
Steve se pousmál.
,,Hlavně, že jsi zpátky. "
Stavili se na pizzu a zamířili rovnou do muzea.
,,Dneska je dobrý den na návštěvu muzea, protože je pracovní den takže většina lidí- copak?"
,,Já budu pípat."
,,Jak- pípat?"
Zvedla levou ruku způsobem jak asi ty jelito a nahodila nešťastný výraz.
,,Neboj, mám tam pár známostí," mrknul na ni spiklenecky.
Bucky se výstava moc líbila, soudě dle jejího pobíhání sem a tam a občasného křičení: ,,Je, tamhle je Peggy!" a ,,Přesně tímhle jsme letěli!"
,,Spokojená?" zeptal se Steve, i když tušil, jaká bude odpověď.
,,Děkuju, děkuju, děkuju!"
Bucky konečně přestala lítat sem a tam a začala si všechno pečlivě pročítat.
Vždycky ji bavilo čtení. Když se zrovna neprala, tak si četla. Četla si ve škole pod lavicí, četla Stevovi, když byl nemocný a teď četla o sobě, o Stevovi, o Peggy, o Howardovi a o všech, které kdysi znala.
Když se Steva zeptala, kdo je tohle a co je tohle za místo, ochotně jí všechno vysvětlil. Když něco věděla, říkali na střídačku, co si pamatují.
Bylo nádherné, sledovat ty rozzářené oči, jak rychle těkají po řádcích textu a lehké pohybování rtů, jak si samy pro sebe odříkávají odstavce příběhu o klukovi z Brooklynu.
Vraceli se domů asi v půl páté. Bucky byla štěstím bez sebe. Stevovi připadalo, jako by se vrátil zpátky v čase do doby, kdy Stevovi bylo šest a Bucky osm.
Nakoupili těstoviny a rajčatový protlak. Smíchají to s nakrájenými čerstvými rajčaty a bude to.
Stevovi v kapse začal zvonit mobil.
,,Haló?"
,,Ahoj kapitáne! Možná jsem našel stopu, která vede k Winter Soldierovi! Stavím se u tebe, už vyrážím z bytu."
,,No, já asi nebudu mít čas."
,,Je to jenom na deset minut. Tak jo, čau za chvíli!"
,,Kdo to byl?"
,,Sam."
,,A kdo je Sam?"
,,To je ten, cos mu urvala křídla."
Tak jo, začíná se to trochu rozjíždět, nechte se překvapit!
Annie ❤️
