Milovat Peklo

Kapitola 13 - Výslech

Když skončili, nechal se Nico Tartarem doprovodit ke svému pokoji. Poděkoval mu za příjemně strávené odpoledne, rozloučil se a jakmile byl nesmrtelný z dohledu, rychle vklouzl dovnitř, zavřel za sebou dveře a opřel se o ně zády.

Zatímco si pohrával s darovanou růží, v hlavě si pořád dokola přehrával poslední hodinu. Bylo to...docela fajn. Černovláskova slova ho hladila po zjizvené duši a soustřeďovala se mu v hrudi ve formě laskavého tepla. Bylo to opravdu dlouho, co slyšel tak působivý proslov. Pohladil sametové okvětní plátky květiny, kterou svíral pravou rukou. Pak si vzpomněl na jejich objetí. Tváře mu nepatrně zrůžověly a opět je schoval přivoněním k růži. Možná se neměl nechat tak unést, ale v tu chvíli mu taková reakce připadala správná. Navíc...očividně ne jenom jemu. Vtom ho z myšlenek vyrušil známý hlas.

,,Tak jaké bylo rande?" Na posteli si hověla Hekaté, pohodlně uvelebená v tureckém sedu a přejížděla poloboha vědoucím pohledem.

Nicovy tváře opět nabraly jejich nedávnou barvu. ,,Nebylo to rande!" Zaprotestoval, rudý jako rajče.

Bohyně zvedla obočí. ,,Opravdu? Seděli jste sami v romantickém altánku, dostal jsi kytku a přesunuli jste se do fáze dobrovolného tělesného kontaktu. Mě to dost připomínalo rande."

,,Nic takového to nebylo!"

Zklamaně mlaskla. ,,Věčná škoda."

,,A-a jak o tom vůbec víš?!"

,,Umm...dívala jsem se oknem. Snažila jsem se to nahoře vyřídit co nejdříve, abych tě mohla provést, ale někdo si tě stihl přebrat." Posunula se a přehodila si nohy přes okraj postele. ,,Teď povídej ty! Chci vědět všechny šťavnaté podrobnosti."

,,Všechno už víš, nic víc se nestalo." Oznámil jí polobůh, zatímco se snažil uklidnit.

Další otázka ho poněkud zaskočila.
,,Líbilo se to?"

Chvíli jen stál, potom pomalu došel ke stolu naproti posteli, posadil se na něj a položil vedle sebe růži. ,,......možná." Řekl tiše s pohledem upřeným na podlahu.

,,Možná?"

,,Prostě to bylo v pohodě!"

Zatleskala. ,,Konečně rozumná odpověď! Ale proč se tak stydíš? Hlavně mi neříkej, že máš holku! Bohové, a já tě tady štvu těmi řečmi o randění-"

Jelikož bruneta zněla dost provinile, Nico se rozhodl že ji nebude trápit. ,,Nemám holku." Přerušil ji a doufal, že už od tohoto témata upustí. Neúspěšně.

,,Nekecej! Co jsem se naposledy dívala, byl jsi jeden z hrdinů války! Musíš mít vlastní fankluby naplněné hromadami zamilovaných polobohyň! Nebo se ti už nějaká líbí?"

Nicovi se tento rozhovor líbil čím dál tím míň. ,,Ne, žádná se mi nelíbí. Nemohli bychom se přestat bavit o mém romantickém životě-"

Jeho návrh byl okamžitě zamítnut. ,,Ne! Je to naprosto neškodná zábava. Žádná se ti nelíbí, říkáš? Copak jsi gay?"

Ticho.

Hekaté zvedla pohled na poloboha a okamžitě věděla, že to tentokrát přehnala. Seděl ztuhle na desce stolu, svíral ji rukama tak pevně, až mu zbělely klouby a kvůli skloněné hlavě mu oči zakrývaly vlasy.

,,Nico?" Stále žádná odezva. Zvedla se, došla k němu a položila mu ruku na rameno. ,,Jsi, viď." Bylo to spíše oznámení než otázka. Odpovědí jí bylo slabé mikroskopické kývnutí.

Najednou jí bylo všechno jasné. To tajnůstkářství, neochota se bavit o příslušné části jeho osobního života a teď...tato reakce. Styděl se. Nenáviděl se za to kým je. Teď bude muset být opatrná a neublížit mu svými slovy ještě víc. ,,Omlouvám se, neměla jsem do toho strkat nos. Ale, víš..." Jemně mu sevřela rameno. Vypadal teď tak křehce, tak zranitelně... ,,...není to nic špatného."

Polobůh zavrtěl hlavou. Prvně pomalu, pak prudčeji. Poté se ozval jeho tichý, chraplavý hlas pronášející jediné slovo. ,,Je." A než mohla bohyně něco namítnout, pokračoval. ,,Narodil jsem se v minulém století. Lidé...neměli v lásce takové jako já. Hnusili se jim. Já...já je chápu. Není to přirozené. Není to normální. Je to...špatné..."

Když se Hekaté probrala z šoku, neúnavně pokračovala. ,,Ale časy se změnily. Teď je normální být tím, kdo jsi."

Opět zavrtěl hlavou. ,,To není tak lehké. Měl bych být mrtvý. Jsem syn Háda. A jako by to nestačilo...musím být i...i..." Nechtěl nebo nedokázal větu dokončit. Po chvíli se zhluboka nadechl. ,,Prosím, prostě...jdi pryč." Věděl, že si dost dovoloval, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Chtěl být sám.

Bruneta ho však jen stáhla ze stolu a objala. Byla rozhodnutá mu pomoct. ,,Nikam nejdu. Těm, kterým na tobě opravdu záleží, je jedno, jestli jsi na kluky nebo na holky. Navíc v tom nejsi sám, už jen mezi nesmrtelnými je hodně těch které nepřitahují ženy, nebo ne jen ony. A moc se s tím netají. Tak třeba Apollón, Zefyros, Éros, Tartarus-"

,,Tartarus?" Zeptal se 'mírně' překvapeně a zavrtěl se v objetí. ,,Myslel jsem si...že když on a Gaia..."

,,To si myslí hodně lidí. Ale on je bi. Kdyby to bylo ve vztazích tak jednoduché, nebyla by žádná sranda. Jsme Řekové, věci se prostě stávají. Nejlepší cesta je se s tím vyrovnat."

,,Jo...vyrovnat...tak daleko ještě nejsem." Řekl hořce a podíval se na ni smutnýma očima, ve kterých se zrcadlil jeho skutečný věk.

Usmála se na něj. ,,To zvládneš. Jo, když už jsme u toho Tartara...tohle ti mám předat." Odněkud k Nicovu překvapení vytáhla prsten s lebkou podobný tomu, který právě trůnil na vrcholu nedaleké hromady jeho oblečení a podala mu ho.

S vykulenýma očima si šperk vzal. ,,To je-?"

S malým úsměvem zavrtěla hlavou. ,,Ne, jen kopie. Posílá ti to s tím, že se s ním máš sejít zítra po snídani v aréně."

Nico si chvíli převracel prsten v dlani a porovnával rozdíly, než se zamračil. ,,Kdy jsi s ním vlastně mluvila? Doprovodil mě sem a ty už jsi tu byla."

Bohyně trochu rozpačitě pokrčila rameny. ,,No...on o tom možná tak úplně ještě neví...ale řeknu mu to, slibuji." Pak začala Nica táhnout ke dveřím.

,,Kam jdeme?" Chtěl vědět, když ne moc ochotně klopýtal za ní.

Hekaté se zastavila, vyčarovala na stole vedle růže vázu, květinu do ní kouzlem přenesla a teprve pak odpověděla. ,,Do knihovny. Vsadím se, že jsi mezi tím zachraňováním světa neměl čas na nejnovější hity moderní literatury, co? Najdu ti pár knih, určitě se ti budou líbit. Třeba taková bezva série, jmenuje se Harry Potter..."