Milovat Peklo

Kapitola 42 - Zima se blíží

Hádejte, kdo to řekl? ;-)

Něco se dělo. Něco velkého. Něco, co zasáhne dosavadní, poněkud poklidný život. Nebylo to tak těžké poznat. Ten nepříjemný pocit prosakoval z každého milimetru paláce, táhl se za všemi jeho obyvateli jako těžký plášť, visel nad jejich hlavami coby neviditelný černý mrak. Ano, až tak to bylo špatné. A nejlépe se to dalo poznat na Tartarovi.

Jeho chování se od toho rozhovoru na balkóně, když se Nico podruhé probral, poněkud...změnilo. Stal se jakoby vzdálenějším, nedosažitelnějším. Začal se polobohovi tak trochu vyhýbat. Žádná jejich konverzace už nepřipomínala 'pokec' mezi dvěma lidmi, kteří jsou si blízcí, blížila se spíše něčemu více formálnímu a uspěchanému. Nesmrtelný to však nedělal schválně, pravděpodobně ani nevěděl o tom, že něco takového dělá. Měl totiž práce nad hlavu. Kvůli nedávnému incidentu v knihovně a následnému hlídání léčícího se poloboha úplně zapomněl na svou práci. Za těch několik dní se mu na stole nashromáždily mrakodrapy papírů, čekajících na vyplnění nebo podepsání. Vždyť je také celou dobu koutkem oka pozoroval, jako by to byly nějaké šelmy, čekající na vhodnou chvíli k útoku, ale nakonec je stejně vždycky odsunula do pozadí nějaká událost - například jedno z Nicových procitnutí - která byla mnohem důležitější. Teď však byl čas na práci. Hodně práce. Nikdy ji obvykle nenechával na poslední chvíli, a i přesto by se dala zvládnout...kdyby. Kdyby někdo nechystal něco velkého a nepožádal o propuštění všech možných příšer, protože potřeboval armádu. Někdo, kdo dlouho spal, ale brzy jeho odpočinek konečně, po tolika miliónech let skončí. Někdo tak starý a mocný jako Země sama. Někdo jménem Gaia.

Polobůh byl znepokojený. Získal zpět většinu svých ztracených sil a po dlouhém přemlouvání přesvědčil Tartara, aby ho přestěhoval zpět do jeho pokoje, protože mu nechtěl být na obtíž více, než už je. Od tohoto přesunu uběhly tři dny a on se za celou tu dobu pořádně nevyspal. Zdály se mu stále dokola ty samé noční můry, ukazující mrtvá těla ležící na jakémsi palouku, nějaké kreatury s psí hlavou a cosi vybuchující na obloze v oblak plamenů. Bylo nemožné s těmito vizemi spát. Byly to sice zatím jen tři dny, takže na něm nedostatek spánku ještě nebyl tolik vidět, ale nebylo pochyb, že dlouho mu to nevydrží. Hekaté po něm dokonce začala házet zkoumavé pohledy vždycky, když si myslela, že se nedívá a domlouvala mu, aby za ní zašel, pokud by si chtěl o něčem promluvit. Nakonec to i udělal, protože si uvědomil, že podobné sny se mu zdály před válkou s Kronem. Že by byly její předzvěstí? Nico doufal že se mýlí, ale vypadalo to spíše na druhou možnost. Bohyně ho vyslechla. Jeho obavy potvrdila, jelikož sama řekla, že se blíží nějaký velký konflikt. Pak, aby ho uklidnila, mu vypověděla, že při své poslední cestě do normálního světa potkala jistého povědomého poloboha.

,,Zahlédla jsem takového vysokého, svalnatého, černovlasého kluka." Prozradila.

Tím si okamžitě získala polobohovu pozornost. ,,Černovlasého? Kde? Neměl zelené oči?" Mohl by to snad být...

,,U Lupy, vždyť víš, té římské vlčice. Potřebovala jsem hodně vlčích chlupů do lektvaru, jeden zákazník si objednal opravdu velkou várku a ona mi vždy ráda dá, dokonce pro mě vypadané chlupy schovává. Nevím, jestli měl zelené oči, jen proběhl okolo, ale mluvil řecky a chodil okolo v potrhaném oranžovém triku, to by mohl být Percy, ne?"

Zmatené svraštil čelo. ,,Mohl... Ale co dělá u Lupy? Měl by být v Táboře s Annabeth, jak se ocitl tak daleko?"

Hekaté pokrčila rameny. ,,Mě se neptej, jen říkám, co jsem viděla."

,,Poznal tě?"

,,Kupodivu to vypadalo, že ne. Podíval se na mě koutkem oka a hned zase zmizel, ani se nezastavil. Akorát se rozloučil s Lupou. Pak někam odešel s batohem na zádech."

,,Nepokusil si s tebou promluvit?"

,,Ne, jak říkám, mrk a frnk."

,,Divné... Vlastně je to, teď když si to uvědomuji, pěkně podezřelá náhoda."

,,Proč myslíš?"

,,No, Jason zmizel z Tábora Jupiter a o něco později se objeví Percy. Podle toho, co jsi mi popsala to vypadá, jako by prošel tréninkem u Lupy, a teď se vydal do Nového Říma... Alespoň tak to podle Reyny funguje." Na chvíli se odmlčel. ,,Myslíš, že by se ten první polobůh, Jason, mohl objevit v Táboře polokrevných?" Napadlo ho.

,,Vlastně to možné je. Že by výměna? Třeba je to součást nějakého plánu. Přeci jen je Olympus zavřený-"

,,Cože? Proč?"

,,Netuším, Zeus prostě řekl a tak bylo. Navíc se mi zdá, že Héra něco kuje. Tahle atmosféra mi připomíná klid před bouřkou."

,,Takže opravdu něco visí ve vzduchu... Mohla by to být válka?"

Bohyně však místo jasného ano nebo ne prudce vstala, jako by ji něco napadlo. ,,Co kdyby jsi zašel za Tartarem a zeptal se jeho? Říkal jsi, že se spolu v poslední době moc nebavíte."

,,To už mě také napadlo, ale on se jaksi nenechá chytit, vždyť sama víš, jak od každého jídla utíká... Možná se mnou ani mluvit nechce."

,,Tak na něco takového můžeš okamžitě zapomenout. Ovšemže se s tebou chce bavit, jen má teď hromadu jiných starostí. Po celou dobu, co ses uzdravoval, se od tebe téměř nehnul a zanedbal své povinnosti. Teď to musí dohnat."

,,Nestíhá kvůli mě? Ale...vždyť já nejsem nikdo důležitý, nemá proč se o mě zajímat."

Hekaté zvedla obočí. ,,Opravdu?"

Nico si s menším začervenáním vzpomněl na Tartarovo vyznání a v srdci ho píchl malinký osten výčitek. ,,Dobře, možná..."

,,Tak vidíš. Teď vstaň, jdi za ním, když on nejde za tebou a nenech se odbýt. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed za horou. Šup! A dones mu tam, prosím, jídlo. To, že jíst nemusí, neznamená, že nemůže. Posledních pár dnů přežívá jen na kafi."