Milovat Peklo

Kapitola 31 - Bolest

Miluji tě...

Nico vykulil oči a tváře mu zahořely. Nevěřícně zíral na postavu sedící vedle něj, na toho, kdo právě pronesl tu větu, kterou vždy slyšel u ostatních, ale jemu ji nikdy nikdo neřekl. Až doteď. V puse mu vyschlo, jeho žaludek se smrskl do malé šišky. Opravdu právě slyšel, že...ne, ne, to určitě nebude pravda. Tartarus si z něj pravděpodobně jen dělá legraci. Nervózně se zasmál. ,,T-to je nějaký špatný vtip, nebo co?" Očekával potvrzení své domněnky...

...avšak on zavrtěl hlavou. ,,Není. Je to ta nejryzejší, nejčistší pravda, kterou jsi ode mě kdy slyšel." Na to konečně otevřel oči. Stačil mu jen jeden pohled na Nicovu (mimochodem, moc hezkou) tvář a bylo mu jasné, že je něco špatně. Že bude následovat psychicky velmi bolestivý rozhovor. Polobůh se díval do země s neskonalým smutkem, lítostí i vinou. Pak vypustil z pusy větu, jednu jedinou větu, kterou nesmrtelnému zlomil srdce.

,,Je mi to líto, ale...jsem s Erikem."

Tartarus roztřeseně vydechl. Sevřel ruce v pěst tak pevně, že zpod nehtů zaťatých do jeho dlaní začala vytékat zlatá tekutina. Ichor. Ale on si toho nevšímal. V hrudi mu tepalo, jako by se snad chtěla samým žalem roztrhnout. Bolelo to. Odmítnutí bolelo. Nikdy předtím se mu nic takového nestalo. S Gaiou se dali dohromady rychle a ještě se pořádně nerozešli. Jejich krátké milostné vzplanutí brzy zadusil čas. Je mu vůbec souzeno najít někoho, kdo by stál po jeho boku a byl mu oporou? ,,Aha." Oba mlčeli. Prostor mezi nimi naplňovalo ticho nasycené skrývanou bolestí. Dokonce i draci ztichli, jen je pozorovali kulatýma, lesklýma očima. ,,Kdy jste se dali dohromady?"

,,Včera. Vzal mě na pláž v jedné knize, tam jsme se...no...to, a pak se mě zeptal jestli nechci být jeho přítel. Souhlasil jsem."

,,Včera." Ichor černovláskovi stékal po prstech na klouby, ze kterých kapal na zem, ale on si unikající kapaliny stále nevšímal. ,,Takže kdybych byl rychlejší..."

Smutně přikývl. ,,Je mi to moc líto-"

,,Neomlouvej se. To stává. Byl jsem prostě moc pomalý." Slova z něj lezla jako z chlupaté deky. Mluvit bylo přes stále se zvětšující žal těžší a těžší. Chladná prázdnota v jeho nitru se rozrůstala.

V tu chvíli si Nico všiml dvou rozšiřujících se loužiček ichoru. Vyděšeně uchopil obě Tartarovy ruce a jemně odtáhl jeho prsty od zakrvácených dlaní. Z kapsy vytáhl papírový kapesník, kterým se pokusil půlměsíčkovité rány alespoň trochu očistit. ,,Vidíš?" Zašeptal. ,,Vidíš, co si kvůli mě děláš? Působím ti bolest i když nechci, jen tím že jsem si vybral někoho jiného. Myslím, že je dobře, že jsem s někým jiným. Tak ti nebudu tolik ubližovat."

Nesmrtelný mu stiskl zápěstí a přinutil ho se na něj podívat. ,,Tohle neříkej." Napůl oznámil, napůl ho prosil. ,,Něco takového už od tebe nechci nikdy slyšet. Tím že jsi s někým, s kým chceš být...nikomu neubližuješ."

Odhrnul si vlasy z tváře a zanechal tam místo nich šmouhu zlata. ,,Proč v tom případě tedy vypadáš tolik smutně? Proč se na mě díváš tak zlomeně?"

,,Tak se na tebe nebudu dívat vůbec, jestli se pak budeš cítit lépe."

Prudce zvedl hlavu. ,,Ne! J-já chci, aby ses na mě díval."

Tartarus ho poslechl. Dlouho se do sebe tiše vpíjeli pohledem. Natáhl se aby mohl setřít ichor z Nicovy tváře, který zrůžověl a víčka se mu zachvěla. ,,Vždycky se mi líbily tvé oči." Zašeptal. ,,Připomínají mi noc. Mám rád noc."

,,I já." Odpověděl stydlivě. ,,Mě se zase líbí ty tvoje. Vypadají jako obloha o půlnoci s červenými hvězdami."

Černovlásek svou ruku z polobohovy tváře nesundal, naopak ho po ní začal hladit. ,,Hvězdy? Vždycky je přirovnávali ke skvrnám krve na černé skále..."

,,T-to je jeden způsob, jak se na to dívat." Vydechl. Na vteřinu ztratil své sebeovládání a téměř neznatelně naklonil hlavu k té velké, teplé dlani.

Byli tak blízko, že se mohli políbit, ale oni se od sebe ve stejnou chvíli odtáhli. Nico, protože si provinile vzpomněl na Erika, a jeho společník, protože nechtěl syna Háda postavit do pozice, kdy si bude muset vybrat mezi ním a knihovníkem. ,,Miluješ ho?" Zeptal se pak poloboha, jakoby věděl na koho myslí.

Začal si hrát s lebkovým prstenem, což dělal vždy když byl nervózní nebo se zamyslel. ,,Nevím. Je moc brzy na to to vědět jistě. Opravdu, těžko říct. Ale...jsem s ním šťastný."

Černovláskovo srdce probodla tato slova jako zmrzlý rampouch. Vzedmula se v něm vlna vzteku, žárlivosti a nevěřícnosti. Copak si někdo jako Erik zaslouží tak úžasného přítele? Copak si zaslouží ho objímat? Líbat? Copak si zaslouží být s někým, kdo mohl být...Tartarův? Najednou z něj všechna zlost vyprchala, nahradila ji prázdnota s pocitem porážky. Afrodito, Érosi, doufám, že ze sebe máte radost. Eriku...vyhrál jsi. Bude s tebou šťastnější. Jen doufám, že to tentokrát myslíš vážně a neublížíš mu jako těm ostatním. S těmito myšlenkami se postavil. ,,Měli bychom jít." Prohodil tiše k Nicovi.

,,Ano." Odpověděl, naposledy se podíval po jejich šupinatému obecenstvu a rovněž vstal. Věděl, že dnešní rozhovor bude mít veliké důsledky a navždy změní jejich vztah. Připadal si provinile, nechtěl Tartarovi ublížit. Zároveň se ale nechtěl vzdát Erika, opravdu s ním byl šťastný. Připadal si, jakoby ho něco zevnitř trhalo na dva kusy. Nechtěl ztratit ani jednoho z nich. Bylo to snad moc? Bylo to snad nemožné přání? Podstoupili kousek stranou, aby náhlým sloupem ohně nevyděsili draky. Těsně předtím, než je nesmrtelný teleportoval zpět do paláce, Nico zachytil kouzlem oka výraz v jeho tváři. Vypadal zdrceně a byl zahalený v závoji vlastního smutku. Úplně jako normální smrtelník, kterému někdo právě zlomil srdce.

A/N: Já vím, jsem příšerný člověk...don't kill me, please?
Co myslíte, s kým nakonec nás Nikoušek skončí? Kdo vyhraje jeho srdce a kdo...(*dramatická pauza*)...ho zradí?