Děti z pasťáku |CZ|

Nemocnice

Pohled Terry
Ráno sem vstala bylo kolem osmé ráno tak sem se šla nasnídat. Hledala sem po bytě Am, ale nemohla sem jí najít. Po půl hodině sem si řekla že Am asi běhá a tak sem šla vzbudit kluky. „Vstávat práce volá" zakřičela sem „ kurva, doprdele mě bolí hlava musíte tak řvát" kňourali všichni. No jo to je tak když má někdo kocovinku. „neremcat a vstávat dole máte prášek a sklenici s vodou" „já budu asi zvracet" vykřikl cameron a běžel do koupelny, no jo chlapi neumí chlastat. Po tom co sme se dohadovali sem uslyšela vchodové dveře a obrovskou ránu. Okamžitě sme se zvedli a letěli dolu. To co sem tam vyděla se mi vrylo do paměti, byla tam Am s krví prosáklím tričkem. „Amy notak prober se dělej" říkala sem jí a plácala jí o tváři. „Co tak čumíte zavolejte sanitku hned!" Vykřikla sem na kluky.
V nemocnici (stále pohled Terry)
Když přijela sanitku okamžitě naložili Am do sanitky a odjeli. Sedím tady už tři hodiny a Am je pořád na sále. Po další hodině vyšel doktor a vklidu řekl „pacientka ztratila mnoho krve, ale podařilo se nám ji zachránit. Bohužel pacientka upadla do kómatu nevíme kdy se vzbudí." Když to dořekl tak odešel a já začala brečet. To je po osmi letech co brečim. „Dotore mohu se ještě zeptat na jakém je pokoji?" „jistě slečna Green je na pokoji 113" „děkuju neshle" řekla sem a šla k Am. Když sem Am vyděla připomělo mi to první moment kdy sem jí vyděla v pasťáku po tom co utekla beze mě. Byla bílá jako mrtvola a ležela tam jako tělo bez duše. Do pasťáku ji přivezli v podobném stavu prej jí někdo zmlátil. Byla sem u Am až do večera potom sem musela domu...

Pokusím se vydat ještě jednu kapitolu k večeru jestli chcete.