Děti z pasťáku |CZ|

Vzpomínka

Pohled Am
Když sem se probrala tak mě bolelo celé tělo, ale najednou sem si vzpomněl na náhrdelník co mám na krku. Byl z mého dětství a s pohledem na něj se mi vybavila jedna vzpomínka.
Byla zima a já sem byla s Terry a ségrou venku. Chodili sme po stezkách a lesem, když sme narazili na zamrzlý rybník. Na rybníku bylo spoustu dětí a dospělých. Řekli sme že se půjdeme projít po ledě. Procházeli sme se po ledě a v jednu chvíli když byla Terry v půlce rybníka jí podjely nohy a ona se tam rozplácla. Všichni sme se mohly potrhat smíchy. Nakonec sme na zemi skončili všichni v záchvatu smíchu. Potom co sme se uklidnili tak jsme se ještě chvíli procházeli a nakonec se vydali na hřiště. Když sem okolo čtvrté hodiny dovedla Katie (moje ségra) k babičce která nám ještě zbyla šla sem zpátky za Terry ven. Venku jsme dělali různé blbosti a kolem jedenáctý se vtátili domu. Ráno sme se sešli u polorozpadlé budovy školy a celý den sme se procházeli a kouřily jednu cigaretu za druhou.
Na tenhle den vzpomínám strašně ráda byl to totiž poslední den než si mě Jacob poprvé odvedl k sobě. Otec mě prodal když mi bylo devět pod podmínkou že až mi bude jedenáct může si mě odvést. Potom co sem utekla sem se chvíli schovávala u Terry, ale nakonec sme skončili v pasťáku. Teď je mi sedmnáct a já sem zase u svého věznitele. Z mých vzpomínek mě vyrušily hlasy. Jeden hlas patřil Jacobovi, ale ten druhý sem nepoznávala. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Jacob. Vedle něj si někdo odkašlal. Když sem se tam podívala nahrnuly se mi do očí slzy.

Omlouvám se že nevycházely kapitoly, ale byla jsem nemocná a vůbec nic mě nenapadalo.