Děti z pasťáku |CZ|

„Znovu už ne prosím"

Pohled Am
Když sem se probudila docela mě zabolelo břicho, ale to mě teď nějak nezajímalo. Musela sem se odsud co nejrychlejší cestou dostat pryč. Pamatuju si že sem mluvila s Mendesem a že mě bodnul pak už nic moc. Podařilo se mi dostat z nemocnice, tak sem šla lesem domu. „Ale ale koho pak to tu máme" uslyšela sem za sebou ten hlas co mě nenechá v noci spát. „Copak dělá naše malá Amynka v lese a sama?" Uchechtl se „De domu za kamarádkou představ si to" prskla sem na něj a to sem neměla dělat „ale tady si někdo nepamatuje pravidla. Tvůj otec by nebyl rád že si mi ve čtrnácti zdrhla a radši se nechala potom zavřít" „tátu sem netahej to ty si mě v jedenácti unesl a potom ty roky znásilňoval a mlátil. Táta se mě radši zbavil a tak mě prodal tobě!" Vykřikla sem na něj a chtěla utýct, ale to už mě praštil do hlavy a já upadal do bezvědomí.
O několik hodin později
Když sem se probrala tak sem zjistila že sem přivázaná k židli. Už sem zase u něj u toho který mě celé ty roky týral, mlátil a znásilňoval. Jacob to on mě donutil zabít Shawnovi bratra to on ze mě udělal mafiánskou princeznu a dědičku. Já sem to nechtěla tak sem zdrhla a stala se dítětem ulice a královnou pasťáku, ale dost minulosti musím vymyslet jak se dostat pryč a to hodně rychle.
Mezitím pohled Shawna
Akorát sme dojeli k vile a já si musel něco vyřídit protože mi volal Harry. „čau co si potřeboval?" Zeptal sem se ho do telefonu „čau jenom to že tu tvojí Amy někdo unesl když zdrhla z nemocnice" „ jak unes musíme jí najít Zavolej klukům a hledejte všude a u všech." řekl sem mu a típl to. Tak to ne já se pomstím Amy i kdyby to byla ta poslední věc co udělám. Když sem se ráno vzbudil volal mi Harry že ví kde Amy je, ale hned co mi řekl že je u Jacoba se mi zatmělo před očima nic horšího se stát totiž nemohlo. Tohle bude ještě zajímaví pomyslel sem si a šel za Terry do sklepa.
Pohled Am
Než sem se stačila vzpamatovat stál naproti mě Jacob s bičem a boxerem na ruce. Hned se mi vrátili ty strašné vzpomínky na mé děctví. Po půl hodině přestal a odhodil mě celou zmlácenou na postel „tak teď ti připomenu kdo je tady pán a koho máš poslouchat ty děvko!" Křikl na mě a já sem začala potichu brečet. „Ne prosím znova už ne já už to nikdy neudělám prosím ne" křičela sem a brečela. Po hodině co mě mlátil a znásilnilňoval tak mě nechal bezvládně ležet na zemi sklepa. Byla sem zmlácená, ponížená a zlomená jako tenkrát v mích jedenácti letech. Otočil se ke mě zády a když odcházel ještě řekl „tohle je teprve začátek ty děvko to si pamatuj" a to bylo to poslední co sem slyšela než mě zase pohltila tma.