Střepy Zrcadla (Harrylu)

4 | Noční dobrodružství

Harry se kvůli svému malému problému od Luciuse o pár kroků odsunul, nerad by mu dal další záminku k posměchu. Musel líbat strašně, byl stále neskutečně nervózní a to se na něm zajisté podepsalo. Na Luciuse se nedokázal ani podívat, protože by se jinak hanbou propadl. Jeho instinkty mu radily, ať vezme nohy na ramena jako gazela unikající před predátorem, který by jej jinak rozsápal.

Ucítil na svém předloktí něžný dotek konečků prstů s pečlivě upravenými nehty, které se při snaze ucouvnout omotaly kolem jeho zápěstí. „Harry, je něco špatně?" vyptával se Lucius. Zněl sklíčeně, protože se mu zdálo, jako kdyby Harry o nic z tohohle nestál. Nemohl jej nechat jít.

„Ne, já... Bylo to úžasné, jen..." Nedokázal přijít na vhodná slova. Byl v rozpacích. Zároveň vzrušený. A také nervózní a vystrašený.

„Povídej se na mě." Malfoy znovu stál u něj, své ruce na jeho tvářích a zvedal jeho pohled ke svému ve snaze jej do něj zajmout tekutým stříbrem. „Neutíkej mi, když jsem tě konečně nalezl. Nevolal jsem tě proto, abych ti ublížil." Jako kdyby mu četl myšlenky, dodal důležitou poznámku: „A musím říct, že líbáš mnohem lépe, než jsem si představoval. Nemusíš se za nic stydět."

„Luci –" Slova mu odumřela na rtech. Harry nic nechápal, nemohl mu ale vzdorovat. Jeho mysl si přála vzpouzet se, ale nohy neposlouchaly, neutekly, jediný sval se nepohnul při snaze vymanit se z nadcházejícího objetí. Lucius mu zajel rukou do vlasů a sevřel ji v pěst, zatímco svými rty se jal znovu okupovat ty jeho. Kouzal po nich, laskal je, místy jej zatahal za spodní či svrchní plátek a jazýčkem vklouzl dovnitř, aby se propletl ve vlhkém tanci v druhým svalem. Ta touha byla čím dál silnější a když se na mladíka natiskl, cítě jeho zřetelné vzrušení, rozhodl se.

Rozpojil jejich rty, stále drže Harryho za vlasy, a sladce zašeptal: „Drž se mě." Harry neměl ani šanci se vzpamatovat ze žhavého polibku, když se celý jeho svět zatočil a on se společně s Luciusem přenesl na zcela jiné místo. Kolena se mu podlomila při doteku s chladnou podlahou a nebýt Luciuse, jenž jej přidržel, spadl by a zbytečně se ztrapnil.

„Opatrně."

Jeho oči zářily a Harry nechápal, jak je to možné. Ten člověk, pokud byl člověkem, ho natolik učaroval, že z něj nedokázal spustit oči. Pravděpodobně i kdyby mu řekl, ať olízne podlahu, provedl by to, protože by jeho slovům nedokázal odolat.

Harry se ustálil na vratkých nohou a vzdychl, když ucítil jeho rty, doposud vlhké z jejich horkého polibku, na svém krku a ruce na bocíh. Dlouhé vlasy jej lechtaly na každém kousku kůže, který zahalily, a na stabilitě mu zrovna nepřidávaly. Nestačil se ani rozhlédnout po místnosti, neměl nejmenší tušení, kde je, když ho Lucius chytil kolem pasu a zvedl do vzduchu. Nečekaným pohybem Harrymu sletěly brýle a co hůř, nedokázal je chytit. Nohy omotal kolem pasu jediného živoucího tvora v dosahu, příliš překvapený, než aby se mohl zamýšlet nad důsledky.

Lucius se usmíval od ucha k uchu, nesa mladíka po točitém schodišti až do jednoho z honosnějších pokojů Malfoy Manor, svého sídla. Nezáleželo mu na tom, že Harry vůbec nechápe, co se děje – možná si ani neuvědomil, že se přemístili –, a už vůbec nebral ohled na absenci jeho brýlí. Potřeboval ukojit vlastní chuť a mladík, jenž po něm očividně toužil, se stal kandidátem číslo jedna.

Dvě těla se svalila do měkkých přikrývek, což následoval Harryho překvapený, jaksi opožděný výkřik. Srdce mu bilo až v krku a znemožňovalo mu zeptat se, co se to děje, proč se to děje a co se bude dít dál. Jeho mozek byl naprosto vypojen ze své funkce, zůstaly jen emoce a fyzické potřeby.

„Lu – Luciusi?" vydechl omámeně, když se nad ním kouzelník postavil na čtyři a zabodnul se svýma očima do těch jeho. Ten pohled vzal Harrymu dech.

„Ano, Harry?" Jeho odpověď zněla zcela nenuceně a přitažlivě zároveň. „Copak máš na srdci?"

Tebe, doplnil jeho otázku Harry ve své zmatené hlavě. Roztřesenou rukou se natáhl a pohladil jej špičkami prstů po líci, načež na jeho tvář položil celou dlaň. Malfoy se do ní opřel, přesto nespouštěl zrak z Harryho, konkrétně z jeho hebkých rtů, které si přál líbat celý večer.

Odpověď z Harryho strany dlouho nepřicházela, mladý čaroděj byl obrán o všechna slova čistokrevným kouzelníkem nad ním. Na tváři cítil konečky jeho platinových vlasů, jimiž by byl schopen se probírat hodiny a hodiny, pokud by mu to bylo dovoleno. Skousl si ret. Stále nevěřil tomu, co se odehrávalo, bylo to na realitu příliš krásné.

„Jaké... jaké je za tímto vším ale?"

Lucius nakrčil obočí, což u něj vypadalo částečně vtipně, částečně magicky. „Proč by za tím mělo být nějaké ale, Harry?"

„Tak mi vysvětli," Harry konečně promluvil trochu racionálně, „proč tohle všechno? Kde to jsme? A proč tu jsme?"

Aristokratovy koutky se rozšířily v úsměv. Šedivé oči ztmavlé touhou v tu chvíli vypadaly tajemně a nebezpečně. „Je to velmi jednoduché, Harry. Ty toužíš po mně a já po tobě. Dovolíš-li mi to, učiním tě dnešního večera tím nejšťastnějším mužem na světě." Pomalu se k němu sklonil, čekaje na nějakou odpověď, z níž by vyčetl souhlas či odpor. Harry však slastně přivřel oči, když jej Lucius políbil na tvář a následně na krk.

„J-já –"

„Harry," přerušil jej Lucius svůdným šepotem do ouška. Trhaně se nadechl, těžko se mu potlačovalo vlastní vzrušení, a tušil, že Harry na tom bude podobně. „Nech mě dopřát ti takové slasti, až budeš žadonit, aby se to stalo znovu."

Harry jej cítil všude. Vzduch byl provoněn po vanilce, již pocítil už v Zapovězeném lese při jejich prvním polibku, Luciusovy vlasy jej laskaly na odhalené kůži a prsty zkoumaly tvář, mnohdy zapluly do neposedných tmavých vlasů. Jak mohl něčemu takovému odolat? Přál si najít odvahu a vzdorovat, nemohlo z toho vzejít nic dobrého. Na druhou stranu po tom všem tak moc toužil, že bylo těžké se toho vzdát.

„Prosím," vzdychl Harry, cítě Luciusův hbitý jazýček na svém krku. Nešlo to. Prohrál válku sám se sebou. „Prosím, Luciusi."

Nemusel jej pobízet dvakrát.

Dnes tu máme bohužel trochu kratší kapitolu, neb se přiznám, že jsem se zažrala do Malfoy Manor, své druhé povídky, a nestíhala dopsat tuto část. Proto slibuji, že během víkendu dodám alespoň dalších tisíc slov, abyste se necítili ošizeni.