3. Kapitola

255 20 0
                                    

Yaruki měkce zaklepala na dveře Akademie. „Vstupte!" ozval se chraplavý hlas. Yaruki jemně vzala za kliku a otevřela dveře, aby odhalila poloprázdnou místnost, kterou obývali tři lidé. Nyní už tedy 4. Za mohutným stolem seděl Sandaime Hokage a vedle něj seděl pro Yaruki neznámý Jonin.

V Akademii se teď několik dní nevyučovalo, protože žáci, kteří absolvovali, museli odevzdat registrační formuláře a vyplnit spoustu papírů. V Hokageho věži bylo moc práce na to, aby se jim pod nohy mohlo plést spoustu 12ti letých dětí, proto se tyto věci vyřizovaly v Akademii.

Třetím obyvatelem místnosti nebyl nikdo jiný než Naruto, který jakmile Yaruki spatřil, začal na ní mávat jako šílený. Yaruki mu dala malý úsměv, než plně vešla do místnosti s registračním papírem v ruce. Zavřela za sebou dveře a hned na to se uklonila. „Omluvte mé přerušení, Hokage-sama. Přinesla jsem odevzdat formulář, jež jste mi dal." Po té se zase narovnala a Sandaime se potěšeně usmál.

„Není za co se omlouvat, Yaruki-chan. Jen pojď dál, Naruto je tu ze stejného důvodu." Yaruki přešla před Hokageho a podala mu dokument. Hiruzen si to převzal a s úlevou zjistil, že její formulář je v pořádku, ne že by ho někdy napadlo, že by to tak nebylo.

Yaruki mezitím přešla k Narutovi. „Zdravím, Naruto-kun. Už je to dlouhá doba." Prohodila žertovně a Naruto se zasmál. Už uplynuly tři dny od jejich absolvování a Naruto s Yaruki trávil každou vteřinu svého volného času. Začínalo to tím, že k Yaruki vždy přišel ráno na snídani a končilo to vždy, když už si Naruto skoro únavou neviděl na špičky.

„Tvůj formulář je naprosto v pořádku Yaruki-chan a...co se týče tebe Naruto..." Naruto se potěšeně zasmál a podrbal se na zátylku. „Nemohl jsme vychytat ten správný výraz, takže mi to trvalo 3 hodiny, než to konečně dopadlo takhle." Vysvětlil Naruto a Yaruki se zmateně zamračila. (Yaruki) K čemu potřebuje vychytávat výraz. Má tam být pouze naše identifikační fotka... „Ale nevypadá to umělecky, nebo prostě cool?" zeptal se a zvědavá Yaruki se vydala k Hokagemu a podívala se na Narutovu fotku.

Povzdechla si. Naruto byl přetřen bílou barvou s růžovými spirálovitými znaky, které zřejmě měly znázorňovat jeho jméno. „Přefoť to!" řekl vyčerpaně Sarutobi. (Sarutobi Hiruzen) Na tohle vychovávání jsem už starý. Konohamaruovi jsem sehnal učitele, ale Naruta mám pořád na krku já... „Ani náhodou!" vykřikl Naruto tak nahlas, až Yaruki překvapením nadskočila.

Naruto a Sandaime se na sebe nějakou chvíli zírali, než už to Naruto nemohl vydržet a udělal to první, co ho napadlo. Yaruki lehce zčervenala, když se Naruto proměnil v asi tak 16ti letou nahou dívku, jejíž intimní místa zakrývaly pouze obláčky kouře. „Hokage-sama, prosííííím!" řekla dívka svůdně. To už na Yaruki bylo moc silný kafe, vyjekla a rychle si schovala tvář do dlaní.

Yaruki uslyšela jak Hokage překvapeně vykřikl a potom ránu o zem. „Hokage-sama, jste v pořád-„ Yaruki se překvapeně zarazila, když zjistila důvod toho hluku. Hiruzenovi se spustil opravdu silný proud krve z nosu až omdlel. A tak milí přátelé, ztratila Yaruki k Hokagemu značnou část respektu.

+++

Asi po deseti minutách, co se Yaruki s dalším Joninem snažila Hiruzena oživit, se jim to konečně povedlo a Yaruki nabídla svůj černý kapesník Hokagemu, na setření krve, což Sarutobi s vděčností a lehkými rozpaky přijal.

„Oiroke no Jutsu, co? Jaká absurdní technika." Naruto se jenom zasmál a zase se podrbal na zátylku. „Naruto-kun, neměl bys tuto techniku používat na veřejnosti nebo při důležitých jednáních." Pokárala jemně Yaruki Naruta. (Yaruki) Tu techniku bys neměl používat vůbec! „Ale Yaruki-chan, já-" „A myslím, že by jsi si měl zařídit novou fotku." „CO?! Ale Yaruki-cha-" „Naruto-kun..." řekla měkce, ale pevně Yaruki a opatrně Naruta chytila za ramena. „Toto je velice důležitý formulář, díky kterému tě v ostatních vesnicích rozpoznají a bude přidán do archivu v naší vesnici. Na takovýchto důležitých listinách musíš působit reprezentativně a musí být poznat, kdo na té fotce je." Vysvětlila mu. Naruto si povzdechl a zklamaně sklonil hlavu, ale přikývl. „Chápu, dattebayo."

JigokuKde žijí příběhy. Začni objevovat