Jigoku

12. Kapitola

Sakura a Yaruki seděly na zábradlí mostu a pozorovaly, jak se Tazunovi dělníci činí. Sakura se protáhla a hlasitě zívla, aniž by se obtěžovala zakrýt si pusu. Tazuna pohlédl na dvě dívky, jedna z nich byla pořád ovázaná a o trochu bledší, než byl původní odstín její pleti, ale její oči s nadšením pozorovaly všechnu to práci. Tazuna mohl přísahat, že si dívka fotí do mysli jakýkoliv pohyb, který udělají. Zatímco druhá dívka s růžovými vlasy sebou neustále šila a hledala způsob, jak se zabavit. 

"Opravdu vypadáš, že se tu nudíš." oslovil růžovlásku Tazuna. Obě dívky k muži vzhlédly, aby uviděly, jak kolem nich prochází s dřevěným rámem přes rameno. "Kde je to blonďaté děcko a ten druhý?" zeptal se Tazuna, pořád s odkazem na Sakuru, která mu z nějakého důvodu vadila. "Trénují šplhání po stromech." vysvětlila Sakura. "A ty nemusíš?" zeptal se mistr stavitel a zastavil se přímo před dívkami. Sakura jen potěšeně pokrčila rameny a rozhodila ruce. "Asi jsem výjimečná...Kakashi-sensei mi říkal, abych vás s Yaruki pohlídala...když je teď Yaruki zraněná a k ničemu." Sakuřin hlas byl na začátku jasný jako den, ale ke konci byl hluboký s jasným záměrem dívce vedle ní ublížit. Což se jí povedlo. 

Yaruki slonila hlavu, její oči opustila téměř vždy přítomná jiskřička, která její oči oteplovala. (Yaruki) Má pravdu...jsem zbytečná. Jediné, co nyní můžu dělat je meditování...nenechám to tak! Yaruki vzhlédla k Sakuře a Tazunovi. "Gomen-asai." Tazuna zúžil oči na růžovlásku a pak se překvapeně podíval na ohnivlasou dívku, které v očích vypukl požár. Sakura i Tazuna se mohli jen okouzleně dívat. "Až se vyléčím, zvýším svůj trénink a pro příště budu více užitečná a budu vás schopna lépe ochránit." řekla a na tváři se jí objevil odhodlaný úsměv. 

Sakura se zamračila, když cítila, jak jí v hrudi kvete obdiv. Rychle ho zadupala krutým úšklebkem, který poslala směrem k Yaruki, vytrhla ten pocit i s kořeny, jako nežádoucí plevel. Za to Tazunovi se na tváři objevil úsměv, tolik mu připomínala jeho zetě. (Tazuna) Tyto typy lidí, jako byl Kaiza nebo jako je Yaruki, jsou skutečně obdivuhodní.

Tazuna se naposledy podíval na Yarukinu tvář a potom přešel k hromadě trámů a položil na vrch ten, který mu zatěžoval rameno. "Hej, Tazuno." oslovil muž asi tak v Tazunově věku svého šéfa a dlouholetého přítele. "Copak Giichi?" dotázal se Tazuna muže, když se narovnal a otočil se k němu čelem. "Ehm...no...hodně jsem nad tím uvažoval a...mohu přestat pracovat na mostě?" Tazuna byl tak v šoku, on a Giichi prošli tolika potížemi, aby se jim podařilo přemluvit dělníky dělat na mostě a teď ho chce také opustit?! Tazuna toto bral jako podraz. "C-co že to?!" zvolal Tazuna a doufal, že jeho staré uši a unavený mozek si hrají s jeho představivostí. 

Toto zvolání zachytilo Yarukinu pozornost a přimhouřila na dva postarší muže své zvědavé oči. "Tazuno, byli jsme si blízcí už dlouhou dobu." Giichi sklonil hlavu. "Já ti chci pomáhat, ale když to tak půjde dál, tak Gato půjde i po nás." Tazuna na svého přítele zúžil oči. "A když tě zabijí, tak jaký to bude mít smysl?" zeptal se zoufale Giichi a vzhlédl k Tazunovi s nadějí, že ho muž před ním pochopí, že pochopí jeho strach o sebe, o svůj život, o život své rodiny i o život Tazuny. Yaruki se dívala mezi dvěma muži a Sakura už taky začala zbystřovat, když ucítila silné napětí v atmosféře kolem. "Proč teď nepřestaneme se stavením mostu?" 

Nějakou dobu bylo ticho a Yaruki se na chvíli vylekala, že Tazuna přistoupí na Giichiho výzvu zanechat most nedokončený. "To nemůžu udělat." odpověděl nakonec Tazuna a Yaruki s úlevou vydechla. Giichi měl ale opačnou reakci. Jeho dech se mu zadrhl v plicích a prazvláštní zvuk mu vyšel z hrdla. "Ten most je náš most." dodal Tazuna a odvrátil se od Giichiho, jeho pohled směřoval na moře, které v ten den výjimečně nebylo pod hustou mlhou. "Tento most jsme začali stavět společně ve víře, že by mohl do naší super-chudé zemičky donést nějaké zdroje."