Poslední smích [PŘEKLAD] ✘

Kapitola 2

Jerome a já ležíme na jeho gauči, tentokrát nás jeho matka nevyrušila. Ležíme těly proti sobě. Moje nohy jsou pod Jeromovo hlavou.

Jerome hází jeden z těch jeho skákacích míčů do vzduchu, pokaždé, když ho vyhodí do vzduchu tak ho chytí hroty prstů. ,,Proč mi nepovíš všechna svá tajemství, která si předtím nikdy nikomu neřekla?" ptá se Jerome zatímco chytí míč opět do ruky.
Úsmívám se ,,Ale já jsem ti všechno poveděla! Znáš všechna má tajemství!" zasměju se a sleduju, jak pokračuje v házení.
Ještě jednou ho hodí do vzduchu, ale tentokrát ho nechá dopadnout na zem, ,,No tak, vím, že máš nějaké skryté tajemství, o kterém si mi neřekla" široce se usmívá a dívá se na mě.
Um...Dobře. "Když jsem byla malá...ráda jsem si hrála v blátě."
,, Ach! Ano! Pamatuju si to, sedli jsme společně na zemi, trhali kousky trávy a dělali si z nich falešné kníry."
,,Potom jsme na sebe házeli bláto a ten kdo byl nejšpinavější vyhrál kousek sladkosti."
,,Pokud jsem nevyhrála, nikdy jsi mi nedal ani kousek." Touto větou se Jeromův úsměv ještě více rozšíří až se začne lehce smát.
,,No tak, All, už bys mě mohla znát, nemám rád, když se musím o něco dělit. A už vůbec ne o Halloweenské  sladkosti, které jsem si tak pracně vypracoval."
,,Ale no tak, vždyť všechno co jsi dělal bylo, jít k přívěsu a zjistit jestli ti nedají, aspoň hrst bonbónú" bylo to jeho tvrzení proti mému."
,,Hm, to máš možná pravdu, ale to pořád nic nemění na tom, že se nerad dělím!" Převrátím oči ,,Dobře, dobře."
,,Hm" prohlásí, ale jeho pozornost přitáhne déšť. ,,Vždycky jsem miloval déšť a vítr, který při něm panoval."
,,Já ho taky miluju, hele vzpomínáš si jak jsme o tvých narozeninách vyrazili k rybníku a na přelézali ty malé skalky."
Jerome se podívá do mých očí, nezapomeň všichni víme, co se toho dne stalo"
přikývnu, on sundá nohy z pohovky a rovně si sedne, přiblíží se těsně ke mě.
Najednou se zamyslí a spustí: ,,Pořád si představuju ten den kdy konečně zabiju svou matku. Chci aby ta děvka už byla mrtvá." zavrčí.
,,To je v pořádku" opatrně ho chytím za ruku ,,Chci aby byl můj otec mrtvý stejně jako tvá matka" usmívám se při myšlence, že držím v rukou mrtvolu svého otce.
,,Nad čím přemýšlíš krásko?" zeptá se najednou Jerome.
,,Jen přemýšlím o.... zastavím se a podívám se do jeho lesknoucích se zelených očí.

,,Řekni mi to" zakňučí Jerome, je tak sladký.
,,Přemýšlela jsem o zabití svého otce, jak mu krev teče z těla ven a jeho tělo pomalu chladne" zasměju se.
,,Ach All... to zní vážně hezky" olízne si své rty ,,Mám jedno tajemství"
,,Co je to za tajemství." nakloním hlavu mírně na bok.
,,No. Zamiloval jsem se do anděla. Je to jediná osoba, co mě dokáže udělat opravdu šťastným. Bere mě takového jaký jsem a přijímá i moji temnou stránku. Topím se v jejích očích jako v oceánu. Chtěl bych, aby byla moje, ale nevím jestli cítí to samé co já." skloní hlavu dolů a dívá se na své ruce.

,,Kdo je ten člověk o kterém mluvíš?
,,Ty" odpoví jednoduše.
Cítím jak mi slzy začínají stékat po mé tváři. Chytím Jeroma za bradu: ,,Taky tě chci."
Najednou se usměje tak upřímně a radostně ,,Miluju tě All."
Moje srdce skáče a mě naplňuje neskutečně štěstí ,,Taky tě miluju."
Spojím naše rty. Pomalu začnu hýbat mými rty a on spolupracuje. Svůj jazyk zasunu do do jeho úst a on udělá to samé s vášní a chtíčem.

Obejmu ho kolem krku. Cítím jak mě pevné drží ve své náruči.

Ležíme spolu. Položí mi ruku na pas a přitáhne si mě k sobě. Přítelem se k němu, cítím tlukot jeho srdce.

Políbí mě na čelo a přikryje dekou
,,Dobrou noc krásko" zašeptá
,,Dobrou noc" odpovídám a přítulím se blíž k němu.
Za chvíli mě přemuže únava a já upadám do spánku...