Poslední smích [PŘEKLAD] ✘

Kapitola 3

Probudím se z hlubokého a klidného spánku. Otevřu oči, ale všimlu si že Jerome je pryč.
Z kuchyně se ozve rachot, cítit tu je pronikavá vůně slaniny a vajec. Protřu si oči od spánku a opatrně vstanu z gauče. Jerome právě vychází do pokoje, v každé ruce nese talíř.
,,Dobré ráno Allison" říká vesele a podává mi talíř s velkým obsahem jídla.
,,Aw, děkuji" odpovím s úsměvem.
,,Cokoli pro mou malou All" odmlčí se a jde zpět do kuchyně, vrací se s konvici a s dvěma šálky čaje.
,,Čaj?" zeptá se a položí šálky na stůl.
,,Mmhm!" zahučím s plnou pusou.
Jerome náplní každý šálek do poloviny: ,,cukr nebo mléko?"
,,Oboje prosím" odpovím.
Jde do kuchyně a za chvíli se vrátí s mlékem a porcelánovou miskou.
Nalije mléko spolu s dvěma lžičkami cukru do obou šálků.
,,Dekuju moc Jerome" usmíval se.

,,Zítra je náš poslední den v Gothamu" snaží se navázat konverzaci.
,,Musím říct, že jsem začínal mít tohle špinavé město celkem rád" upije ze svého šálku.
,,Opravdu?" zeptám se s úžasem v hlase.
,,Dělám si srandu" prohlásí.
,,To já taky. Vzduch je tady strašný a ten hluk. Bože ten hluk." Jerome položí svůj čaj na stolek.
,,Já vím. Jsem tak vděčný, že to turné je téměř u konce. Matka začíná být opravdu otravná. Pořád slyším: Jerome nádobí, Jerome prádelna" uvidím, jak začíná rudnout.
,,To je v pořádku." Snažím se ho uklidnit když vidím, jak zatl pěsti. Pohladím ho po vlasech a vlepím polibek na čelo.
,,Miluju tě" zašeptám mu do ucha.
,,Taky tě miluju All" řekne a políbí mě na rty.
,,Nechceš se jít po jídle projít?" zeptá se a opět chytne šálek čaje.
,,Jistě miluju chladný vzduch podzimu. Padající listí, dýně, vůně skořice a koření."
,,Já také! A hlavně Halloween" jeho úsměv nahradí úšklebek.
,,Ano! Ale tenhle Halloween byses měl rozdělit o své sladkosti."
,,Mozná..." zamumlá. Já se zvednu a odnesu nádobí do dřezu.
,,Aw Allison to jsi nemusela" řekne Jerome s úsměvem.
,,Co?" zeptám se zvědavě.
,,Nic jen, nikdy mi nikdo nepomohl kromě tebe samozřejmě."

,,Jsi připraven na procházku?" zeptám se se širokým úsměvem.
,,Hned budu" usměje se Jerome.
,,Můžu si půjčit jednu tvou bundu" ptám se zdvořile.
,,Jistě All. Nechci aby si tam venku zmrzla."
,,Diky!" zamumlám a beru jednu z jeho bund.
,,Pojďme!" řeknu a otevřu dveře přesně v tomto momentu mě ovane chladný podzimní vítr. Probíhá mi mráz po zádech.
,,Půjdeme po tom mostu" zeptá se a ukáže na most přímo před námi.
,,Dobře" opět se usmívam.
Jdeme spolu přímo k mostu. Najednou mě Jerome vezme za ruku...

🍀Zase po trochu delší době tu máte další kapitolku trošku kratší, ale tak snad vám to nevadí.🍀