Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

20.

Vzbudilo mě světlo, hodně světla.
Když jsem se snažila otevřít oči, bylo to hodně bolestivé.
Oči mě neskutečně pálely a bolely a ještě jako třešnička na dortu mě opět začala bolet hlava ale ne tak jako
ve škole před tím než jsem padla do bezvědomí.

Když jsem se konečně vzpamatovala tak jsem se rozhlédla po místnosti kde jsem se probudila.
Byli tu nějaké přístroje ale nebyli zapojené a já byla oblečená do bílé, nemocniční košile.
Takže jsem byla v nemocnici,super.
Trochu jsem začala panikařit,jelikož jsem vůbec nevěděla co se děje.
V tom se mezi dveřmi objevil Jordan a nevypadal moc nadšeně.
Hned se na mě vrhl a drtil mě v objetí.

,,Co se zase stalo?"Odtáhl se ode mě.

,,To by mě taky zajímalo. "Nechápala jsem celou situaci.

,,Když jsem přišel do školy řekli mi že tě odvezli do nemocnice."

,,Najednou mě hrozně rozbolela hlava a potom už nevím. "Snažila jsem si na něco vzpomenout ale opravdu jsem si  nic nepamatovala.

,,Jen ty divný pocity." Dodala jsem.

,,Jaký?"Zvážněl.

,,Nevím. Cítila jsem strach,zmatenost."

,,Je to tady čím dál více divnější."Řekl když si sedl na židli vedle mě.

*********************

Doma jsem si šla zase lehnout do postele.
Byla jsem pořád unavená a navíc jsem musela.
Isaac se pořád neukazoval a já začínala opět panikařit.
Sakra!Co to sním je?
I když jsem byla naštvaná tak jsem byla taky smutná.
Bála jsem se co se děje, bála jsem se o celou smečku, bála jsem se o Isaaca.
Tolik ho chci vidět, potřebuji ho tu mít.
Neudržela jsem se a začala jsem brečet.
Jordan,který tu byl celou dobu mě hned obejmul.
Nic neříkám, nesnažil se mě utěšovat slovy ,,To bude v pořádku " jen mě objímal a já mu za to byla vděčná.

Když jsem se trochu uklidnila tak jsem šla spolu s mým bratrem nahoru do mého pokoje.
Trval na tom že si půjdu lehnout a mě samozřejmě nezbývalo nic než ho poslechnout.
Má postel byla o něco pohodlnější než ta v nemocnici.
Doktor mi také dal nějaké prášky proti bolesti v případě kdyby mě ta příšerná bolest opět navštívila.
Já ale věděla že to souvisí s mými schopnostmi,protože to ve škole rozhodně žádné halucinace nebyli.
Chtěla jsem zajít zase za Deatonem ale nechtěla jsem ho pořád otravovat i když řekl že za ním mám kdykoliv přijít když budu něco potřebovat ale stejně.

,,Ty víš kde jsou,že? "Nebyla to otázka.

,,Jo a prosím neptej se.Isaac mě požádal ať ti to neříkám." Odpověděl mi provinile.
Neměla jsem mu to za zlé.

,,Doufám že se mu nic nestane.Nikomu z nich."Řekla jsem si to spíš sama pro sebe.

,,Jsou silní. Nabízel jsem že jim pomůžu ale chtěli abych tu zůstal s tebou.Už se na nic neptej,už tak jsem ti řekl co jsem neměl. "

Jen jsem se pousmála a chvíli si ho jen tak prohlížela.
Je to úžasný člověk a já jsem ráda že je zrovna on můj straší bratr.
Pekelný pes a siréna. Jsme taková pekelná dvojka.
Nad tím jsem se musela pousmát.
Chvíli jsem tam tak ležela a potom jsem se posunula a udělala místo pro Jordana.
Ten jen povytáhl obočí ale nakonec si také lehl a vtáhl si mě do svého objetí.
Nevím proč ale připomnělo to mé sedmé narozeniny když mi máma i přes tátův zákaz četla pohádku na spaní.
Znovu jsem se nad tou vzpomínkou usmála a schovala se pod peřinu ještě víc.
A potom?Potom jsem zase usla.
Poslední dobou podle mě nedělám nic jiného.

Tady je další kapitola ale bohužel trochu kratší.
Hezké čtení a sladké sny :)