Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

5.

Dnes začíná můj první víkend v Beacon Hills.
Vím jistě že se budu celé dva dny nudit a ještě k tomu se včera táta nevrátil domů.
Zvláštní je že mi nenechal vzkaz jako vždy když odešel.
Docela jsem se začínala bát, jelikož jsem teď sama a nikoho jiného nemám.

Spánek už mi nehrozil a tak jsem vstala z postele a došla do koupelny.
Po raní hygieně jsem se šla nasnídat a zřejmě se půjdu projít a podívat se po okolí.

Dala jsem si klíče do kapsy a vyrazila do raní přírody.
Prošla jsem celým náměstím a zjistila že je tu více obchodů než jsem čekala.
Myslela jsem že je to malé městečko ale není vůbec malé když se tu dokážu ztratit.
Nakonec jsem prošla i parkem a jako zkratku jsem to vzala přes les.

Procházka lesem patří mezi mé oblíbené činnosti ale teď jsem z téhle procházky dobrý pocit neměla.
Každým dalším krokem můj pocit sílil a já začínala mít i strach.
Už delší dobu cítím že mé smysly se zlepšují ale až takhle?
Buď se opravdu tak zlepšili nebo mě paranoia opravdu dostává.
Svou chůzi jsem zrychlila abych byla co nejdříve doma.
Když už jsem nebyla v lese ale před mým novým domem ,tak ten pocit byl už pryč.
Dál už jsem to netěšila, jelikož jsem stejně neměla nikoho komu bych se se svými problémy svěřila.

Doma jsem si připravovala nějaké ingredience na oběd, který se chystám připravit.
V tom ale někdo zazvonil.
Mé smysly mi říkaly že to táta nebude a tak jsem na chvíli uvažovala jestli mám vůbec ty dveře otevřít.
Nakonec jsem se rozhodla že otevřu.
Byla jsem překvapena kdo mě poctil svou návštěvou.
Byla to Lydia.

,,Ahoj?"Zněla to spíš jako otázka než pozdrav.

,,Ahoj.Ty jsi tu sama?"Vyptávala se mě.

,,Jo proč se ptáš?A jak vůbec víš kde bydlím?"

,,No...víš můj kamarád má tátu šerifa a tak jsem se optala kde bydlíš."

,,Ale pořád jsem nezaslechla důvod tvé návštěvy."Nazvedla jsem jedno obočí.

,,No chtěla jsem tě pozdravit.Mám to ve zvyku víš. "V jejím hlase se nedala skrýt nervozita.

,,Aha."

,,Tak kdyby něco jsem tu pro tebe."Řekla a nakonec odešla.

Jako fakt?To bylo divný. Vlastně celý tento den je divný.

,,Už toho mám dost."Už tři hodiny čtu bez jakékoliv přestávky a docela už mě bolí oči.

Táta se ještě neukázal a žádný hovor nebo vzkaz taky neposlal.
Přemýšlela jsem nad policií ale nemám tu jistotu že neleží někdo opilý nebo jestli není někde v hospodě.
I když ho v lásce nemám tak smrt nebo něco zlého mu nepřeji.
Jenom nevím co budu dělat když je teprve šest hodin.
Už se do té školy těším, protože tady doma není nic čím bych se zabavila.

Vlastně celý můj život je nudný.
Žádná zábava, žádní kamarádi a žádná láska.
Žiji jen s nudou a někdy i se smutkem.
Ale něco mi říká že mě čekají hezké časy i když je to blbost cítím to.
Poslední dobou se pořád vymlouvám na to že jsem paranoidní ale co když nejsem?
Co když jsem opravdu něčím výjimečná.
Přece nemůžu být po zbytek života osamělá.

Už jako malá jsem věřila v nadpřirozeno ale má máma se mi to snažila pořád vymlouvat.
I ona se mi mnohokrát jevila jako kouzelná víla.
Ale vždy tu byl někdo tu krásnou chvíli s mámou zkazil.Můj táta.
Vždy mě chtěl brát někam k doktorům že mě hrabe ale máma ho vždy přesvědčila a ani nevím jak se jí to vždy povedlo.
Tehdy jsem přestala věřit na jakékoliv nadpřirozené věci ale teď cítím že něco takového přece jenom je.

Z mého přemýšlení mě vyrušil zmonek.
Nějak dlouho jsem nečekala jako předtím a šla otevřít.

,,Kde si byl?"

,,To je jedno."Nějak to neřešil a šel hned nahoru do svého pokoje.

Cože? Já to nemám řešit?Doma se něukáže skoro dva dny a já to nemám řešit.
Nemůžu zapřít že se mi ulevilo když jsem za těmi dveřmi spatřila.
Tak jak chtěl tak, tak jsem taky udělala. Dál už jsem to neřešila.

Z pohledu Lydia

,,A proč si tam vůbec šla? "

,,Stilesi,já musela jasný? A neptej se proč, protože sama nevím. "Odpověděla jsem mu.

,,A co podle tebe jako je?A neříkej že něco nadpřirozeně nebezpečnýho."

,,Halo!Ty jako teď nemluvíš?"

,,Mluvím jen si řekl ať to neříkám. "

Stiles si pořád myslí že Isabellyna krása není normální.
Pořád mele že to není normální ale na světě není nic normálního když si to tak vezmu.
Neměla jsem na tohle náladu a bez jakéhokoliv slova jsme odešla pryč.
Jsem unavená a chci jít domů ale pořád nevím proč jsem vlastně byla u Isabelly.

Musela si o mě myslet že jsem nějakej Stalker ale Stiles má přece jen pravdu.
Já zní také cítím něco zvláštního.
Nevím jak se to stalo ale to co sem cítila ráno už necítím.
Už necítím žádné nebezpečí ohledně táty Isabelly.