Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

8.

Byl to Isaac.
To mě jako vážně sledoval nebo šel jen kolem?

,,Jsi v pořádku? "Zeptal se mě.

,,J...jo,jo jsem v pořádku."Snažila jsem se smysluplnou odpověď.

,,Tak to je dobře." Řekl a na tváři vykouzlil jeden ze svých krásných úsměvů, který potvrzoval jak je milý.

Na první pohled se mi totiž zdál jako pěkný mrzout ale ve skutečnosti je opravdu milý kluk.
Taky jsem se pokusila o nějaký ten hezký úsměv a podle jeho změny tváře se mi ten úsměv asi povedl.
Bylo mi sním příjemně ale musela jsem jít domů i když se mi opravdu nechtělo.

,,Děkuji. "Jen jsem mu poděkovala a běžela jsem domů.

Doma na mě čekal samozřejmě prázdný dům.
Co taky očekávat že? Můj táta nemůže být normální jako každý jiný rodič.
K večeři jsem si dala čínu ,kterou mi táta objednal.
Aspoň večeři mi tu nechal.

,,Do hajzlu!!!!!" Zakleju,protože jsem si právě uvědomila že jsem si školní batoh nechala tam kde jsem Isaaca podkala.
Co mám teď dělat? Jedno vím jistě, teď tam určitě nepůjdu.
Ale vlastně nic cenného jsem tam neměla. Koho zajímají školní sešity,mě teda rozhodně ne.

Po jídle jsem zklidila nádobí a vydala jsem se nahoru do svého pokoje.
Najednou jsem měla pocit jako kdyby byl někdo v mém pokoji.
Nevím jestli jsem tak statečná nebo jen pitomá ale do toho pokoje jsem vešla.
Už jednou jsem si poradila s těmi dvojčaty, který očividně nebyly obyčejní lidé. Tak proč by se mi to nemohlo povést znovu.

,,Nepamatuju si že bych ti otevírala. "Byl to jen Isaac.Hned jsem si oddechla.

,,No,já totiž dveřmi nepřišel." Připomněl mi.

,,Jo.To vidím. Potřebuješ něco? "

,,No já ne ale ty asi něco ano ne?"Měl pravdu.Má taška.

,,Máš pravdu,děkuji. Zase."Převzala jsem si svoji tašku a dala ji do koutku.

Bylo trapné ticho a myslím že mluvím za nás oba že nebylo zrovna dvakrát příjemné.

,,Je to docela výška. Jak si to dokázal. "To ticho jsem nakonec prolomila já. Opravdu nechápu jak s ním dokážu tak mluvit,protože kromě táty a mámy jsem s nikým takto ještě nemluvila.

,,No....je to složité víš." Začal se vymlouvat ale já věděla že to bude něco nadpřirozeného.

,,Souvisí to s nadpřirozenem?"

,,Jak o tom víš? "Odpověděl na mou otázku otázkou.

,,Jen mám pocit.To je vše." Ujasnila jsem situaci.

,,Pocit."Zopakoval.

,,Co jsi zač? "

,,Vlkodlak."Pane bože.

Měla bych se asi bát ale žádný strach jsem zatím necítila.
I on čekal jaká bude má reakce ale já tam jen tak stála.
Cítím že i já nejsem normální člověk a možná on to ví.
Proto mi svěřil své tajemství.

,,A víš co sem já? Necítím se být zrovna normální. "

,,Jo,vyprávěl nám Ethan a jeho bratr."

,,Vám? "Divila jsem se.

,,Jo Scott,Stiles,Lydia a Allison.Jsi siréna, takový zvláštní druh čarodějky." Odpověděl mi.

Celý zbytek večera jsem si sním povídala a bylo mi to velmi příjemné.
Vůbec mi jeho společnost nějak nevadila.
Táta se pořád neukazoval a já začínala být strašně unavená a tak jsem se rozhodla jít spát.
Isaac se rozloučil a vyskočil s okna,do deseti sekund byl pryč.

Po hygieně jsem si šla lehnout.
Ještě chvíli jsem přemýšlela,nad Isaacem ale únava byla přece jenom silnější a tak jsem během půl hodiny usla.

Tahle kapitola je kratší než ostatní.
Doufám že se vám kapitola líbila a doufám že se vám líbí vztah, který mezi Isabellou a Isaacem vniká.
Hezké čtení . :)